Komentáře

Další aféra s polskými potravinami, tentokrát vývoz hovězího masa z nemocných krav, je na světě!

Před šesti lety otevřel souběh důsledků několikaleté stagnace v ekonomice s krizí důvěry v politice cestu k nástupu povrchnímu populismu a k propadu tradičních stran. Nyní se opět začíná hovořit o hrozbě zhoršení ekonomické situace.

Letecká záchranná služba (LZS) bude v ČR po roce 2020 fungovat podle osvědčeného modelu. Sát sice před dvěma lety přišel s návrhem na zřízení státního podniku - nicméně od té doby neudělal vůbec žádný krok, který by ke vzniku státního provozovatele vedl.

Dle zprávy NKÚ, který prověřil efektivitu vynaložených prostředků v období roků 2015 - 2018, nejsou efektivně vynaloženy. ČR si nastavila, že nepřekročitelné hodnoty národních emisí upraví do roku 2020.

Zatímco ministr zahraničí navštívil Ukrajinu, kde v předklonu velebil fašistickou administrativu, já navštívil Rusko, kde jsem se poklonil památce obětí blokády města Leningrad (dnes znovu Petrohrad). Oba jsme ohnuli hřbet, ale každý za jiným účelem.

Máme před sebou rok další práce.

Cesta do práce šalinou je občas velmi namáhává, občas velmi vtipná a někdy totálně nudná.

Setkání, které plánuje Posselt v naší republice, je nehorázné. Prý máme společné kořeny, dobré sousedské vztahy. Říkáte si, že poněkud zapomněl na obsazení Sudet a vyhnání lidí z jejich domovů? Historii nezmění ani on, ani kamarádi z KDU-ČSL.

Předpoklad, že demokracie bude vzkvétat ruku v ruce s postupnou demokratizací a svobodou projevu, protože když stále větší množství lidí bude mít možnost šířit svá slova a názory, přinese to souboj myšlenek, z něhož jako vítěz vzejde pravda posílená bojem, se dnes pro mnohé uka

Když byli v 18. století pozváni čeští skláři do Alsaska v dnešní Francii, aby naučili místní obyvatele výrobě plochého skla z foukaných válců, nikdo o zlatých českých rukou nepochyboval.

Mnozí z nás opouštějí velké aglomerace a od základů mění svůj život. Život na vesnici má své pro i proti.

V roce 1959, když jsem s rodiči jezdil do Horní Krupky, postřehl jsem poprvé v životě malý smrček kousek pod konečné lanovky Krupka – Komáří vížka, jehož jehličí nebylo zelené, ale rezavé. Tehdy jsem nad tím nijak nemudroval, ale v paměti mi ten obrázek zůstal.