Letecká záchranná služba (LZS) bude v ČR po roce 2020 fungovat podle osvědčeného modelu. Sát sice před dvěma lety přišel s návrhem na zřízení státního podniku - nicméně od té doby neudělal vůbec žádný krok, který by ke vzniku státního provozovatele vedl. Jediným hmatatelným výsledkem vládního snažení se stal pokles zásahů LZS v Ústeckém kraji na rozhraní let 2016/2017 a „prošustrování“ milionů korun, když se musel opustit nový areál LZS na letišti Hosín, aby se zřídila nová základna LZS v Bechyni. Jedinou kladnou kompenzací za tento postup je fakt, že od poloviny roku 2017 začal armádní vrtulník PZL W-3A Sokol létat z Bechyně nepřetržitě po dobu 24 hodin. K tomu došlo ale především proto, že armáda platí svůj personál na odloučené základně v Bechyni a chtěla jej tedy za vložené peníze maximálně využít. Přitom se podle předchozího stanoviska Ministerstva zdravotnictví ČR s nepřetržitým provozem v dané lokalitě léta předtím nepočítalo. Domnívám se, že po roce 2020 by měla existovat možnost sloužit nepřetržitě na všech základnách LZS ČR. Ne kvůli úřednickému nařízení, ale na základě výstupu opírajícího se o konkrétní znalosti geografických a meteorologických podmínek v dané lokalitě. Musí to být výsledkem dohody mezi provozovatelem vrtulníku, příslušnou záchrankou, krajem a ministerstvem. Z výše uvedeného je jasné, že se řada věcí šije horkou jehlou a dodatečně.
Vedení Ministerstva zdravotnictví ČR trochu déle trvá pochopení problematiky jím řízených aktivit. Odvážně se tváří jako garant odbornosti, ale opak je pravdou. Za připomenutí stojí fakt, že právě v roce 2016 to s leteckou záchrankou v ČR silně otřáslo. Pokud bude výběrové řízení na provozovatele vyhlášeno až na podzim, může vše opět skončit fiaskem.
Provoz vrtulníků není levnou záležitostí. Letecká služba Policie ČR je jedním ze dvou státních provozovatelů LZS. V roce 2019 tato služba získá jeden nový stroj H-135 (dříve EC-135), který se s výcvikovým programem vyšplhá na sumu 217 milionů korun. Právě tento typ vrtulníku je nejčastěji používán v LZS a plně se osvědčil. Pokud by tedy stát chtěl mít svého provozovatele, tak by musel pořídit na deset fungujících základen minimálně 12 těchto vrtulníků. Deset by bylo ve službě a další minimálně dva jsou jako záloha, kdy vrtulníky ze základen jsou na předepsané údržbě nebo mají třeba závadu. Pokud by se tedy pořizovalo 12 vrtulníků, zaplatil by stát 2 604 000 000 korun!. Dalším důležitým kritériem pro vznik státního podniku je létající a technický personál, kterého Ministerstvo obrany ČR i rezort vnitra nemají dostatek. Armáda si do Bechyně „nasmlouvala“ piloty, lékaře a záchranáře z civilu. Pokud by chtěl stát vytvářet firmu, musel by v krátkém časovém úseku vyškolit desítky nových pilotů. Jenže ani LS Policie ČR ani Armáda ČR nemá dostatek instruktorů a vrtulníků na výcvik. Ani po zhruba dvou letech od nápadu na založení státní firmy neudělal stát v této věci nic. Pod tíhou argumentů muselo vedení MZ ČR nedávno připustit, že by bylo nutné okamžitě začít s přípravou nových pilotů, což obnáší nalétání tisíce hodin. Dohromady by přitom bylo potřeba průběžně vyškolit 30 pilotů, přičemž náklady na vyškolení jednoho dosahují 15 milionů korun. Celková suma jen za výcvik pilotů by dosáhla 450 milionů korun. A nikde není garantováno, že všech 30 zařazených pilotů by jej zdárně ukončilo.
Pokud chce stát převzít celou LZS, tak musí přijít s jasnou koncepcí a náklady. Zatím to vždy byl jenom nahodilý nápad bez znalosti problematiky a ochoty naslouchat odborníkům. Naskýtá se tedy otázka, je to diletantismus nebo záměr?