A. Bóna: Zase ta maturita...

2. 2. 2019

„Ty vole, od roku 2022 má být povinná maturita z matiky? To si děláš srandu ne? No to mi ho vyndej, se pos**** tam nahoře, ne?!" Takhle nějak asi vypadají rozhovory současných studentů středních škol. Až na to, že jestli se od mé maturity středoškoláci moc nezměnili, tak je ten slovník podstatně peprnější.

Ono ostatně nejzajímavější není, že studenti nadávají na maturitu, stěžování si na zkoušky máme ostatně v nepsaném popisu práce. Co stojí za pozornost, je to, jak často nám k tomu ministři školství dávají záminky. Jenom namátkou, za necelých 8 let existence státních maturit se stihla zrušit vyšší úroveň obtížnosti, změnit způsob opravování neúspěšně napsaných prací, přesunout hodnocení slohových prací ze škol do CERMAT, změnit pořadí testů a dnes se mimo jiné mluví o zavedení povinné maturity z matematiky.

A ono vlastně proč ne? Osobně bych šel klidně ještě o krok dál a zavedl i povinnou maturitní zkoušku ze švédštiny, astrofyziky a historie vampirismu. Protože v tuhle chvíli je to vlastně úplně jedno.

Nevybavuju si, kdy mi někdo na gymplu řekl, o čem přesně maturitní zkouška vypovídá. Mám zkoušku CAE, tak vím, že mluvím plynule anglicky. Mám certifikát z online marketingu, tak vím, že umím něco prodávat na internetu. Dokonce i u diplomu se želvičkou z plavání ze třetí třídy vím, že znamená aspoň to, že se hned neutopím. Ale maturita? O čem vypovídá zkouška, kterou má skoro 70 % absolventů, z nichž jen 35 % dodělá bakalářské studium na vysoké škole?

Pokud se chceme k maturitě stavět jako ke zkoušce, která dokazuje znalost základního minima z učiva střední školy, potom tam matematika má pochopitelně své místo, ovšem v osekané, jednoduché formě. Jestli ji chceme nastavit jako elitnější záležitost, vstupenku na vysoké školy, tak i potom je matematika na místě, třeba i na podobné úrovni jako dnes. To se ale budeme muset smířit s tím, že tato zkouška se potom už nebude moci týkat tolika absolventů středních škol jako dnes. Stejně tak relevantní pohled na věc ovšem může být i to, že matematika nemá smysl pro budoucí studenty humanitních oborů.

Dokud si neujasníme cíl nejen maturit, ale i vzdělávání jako celku, jakékoliv změny v systému maturitních zkoušek mají za výsledek jenom přesuny voličů a zvedání vášní. To mám z první ruky, včera jsem strávil dobré dvě hodiny handrkováním se na tohle téma. Vzděláváme se převážně proto, abychom byli soběstačnějšími a uvědomělými lidmi nebo hlavně abychom vyšli vstříc trhu práce? Nebo kvůli procentům ve statistikách při sčítání lidu? Až si tohle rozhodneme, můžeme se začít bavit o tom, jak a z čeho dělat závěrečné zkoušky. Do té doby jsou diskuze o tom či onom povinném předmětu užitečné asi jako lepení náplastí na děravou loď.

Autor: 
Andrej Bóna, kandidát č. 2 do EP za KSČM - Česká levice společně

Články

.