Ještě před pár lety jsme téměř na každém sídlišti našli plácek, na kterém si mohli děti i dospělí zahrát fotbal, házenou, nohejbal a v zimě hokej. Postupně tyto prostory ustoupily rozšířené zástavbě, a tak mladí hledají náhradu v jiné zábavě.
V dnešní době jim komunikaci, pohyb a sport nahrazují počítače, které naše potomky ovlivňují více, než si dovedeme představit. Děti často v domnění, že komunikují se stejně starými kamarády, podlehnou i lidem s podivným zaměřením. Dalším využíváním volného času je v mnohých případech bezcílné bloumání ratolestí po sídlišti, a to především proto, že rodiče musí pracovat, mají i různé nadúvazky, a přesto financování rodiny je nad jejich síly nebo na hraně únosnosti. Placené kroužky či placená péče o děti je pro ně fakticky nedostupná.
Heslo „sportem ku zdraví“ mělo a má i dnes něco do sebe. Mladá generace často podléhá chorobám, které jsme kdysi potlačili či neznali. Obezita u dětí je varující hrozbou postihující velké procento mládeže a v pozdějším věku se s ní lze jen těžko vypořádat. Proto podpora sportu dětí a mládeže či celých rodin je jednou z priorit, jež budu i nadále podporovat.
Naši pozornost si zaslouží nejen vrcholoví sportovci, ale každé dítě by mělo mít možnost věnovat se některému ze sportů, a to znamená především finanční pomoc drobným sportovním organizacím i těm, kteří se dětem věnují ve svém volném čase. Velmi se přimlouvám za možnost přístupu dětí a mládeže do sportovních zařízení bez finančních nákladů pro rodiče. Možná to tak nevypadá, ale tyto prostředky, které ve prospěch volného času věnovaného sportu investujeme, se nám na druhé straně rozhodně vrátí v menší nemocnosti dětí, a tím i menších nákladech na zdravotní péči o ně.