Hlavní město Praha se potýká s řadou problémů i afér. Některé se táhnou z minulosti, některé jdou na vrub současné koalice ANO, ČSSD, Trojkoalice (KDU-ČSL, SZ, STAN). Opencard, tunel Blanka, smlouva s Veolií, územní/metropolitní plán, podivné prodeje a privatizace, předražené nákupy, korupce, to je jen pár příkladů. Některé z nich bublají pod pokličkou, jiné dávno překypěly a ve vedení města není nikdo, kdo by se s nimi vypořádal. Je to logické. Na prvním místě se musí řešit koaliční spory, na ostatní není čas. A tak se aktivity chopila sama primátorka.
Na mušku si vzala nepoctivé taxikáře, kterých je v Praze víc než dost. O tom, že poškozují už tak dost pošramocenou pověst metropole, není pochyb. Ale způsob, jakým s nimi chce primátorka zatočit, je trochu silné kafe. V rámci kampaně vylepuje po Praze na sloupy veřejného osvětlení plakáty, z nichž jeden informuje o přibližné ceně z centra města na letiště, druhý srovnává ceny v různých světových městech se zvýrazněním oficiální a neoficiální ceny pražských taxikářů. Proti tomu nemám absolutně žádné výhrady. Ale co považuji za vyslovenou drzost, je plakát třetí, který veřejnosti oznamuje: „Tyto taxíky jsou součástí expozice muzea komunismu. Je libo zážitek z totalitní doby? Astronomické ceny za jinak levné služby.“
Vážená paní primátorko, nevím, kde jste žila před listopadem 89 vy. Já jsem žila tady v hlavním městě. Mezi lidmi, kteří neměli starosti, jestli ze svého platu či důchodu pokryjí všechny své základní životní potřeby, jestli budou mít na nájem (lékaře a léky nezmiňuji, to platit nemuseli vůbec, snad pro přesnost s výjimkou 1 Kč za recept), nemuseli se bát, jestli skončí jako bezdomovci. Žila jsem v Praze v době, kdy možná nebylo tolik banánů (jedli jsme jiné ovoce), ale také nebyly fronty na úřadech práce. Měli jsme zdravé potraviny od našich zemědělců, kteří zabezpečovali potravinovou soběstačnost, nemuseli vybíjet stáda a likvidovat ornou půdu. Každý týden jsme chodili do kina, několikrát měsíčně do divadla, děti do zájmových kroužků např. v rámci pionýra, za něž rodiče nemuseli dát ani vindru. Víkendy na chatách, prázdniny na čerstvém vzduchu, letní tábory, rodinné rekreace, pobyty u moře. Na to všechno tenkrát bylo. A pokud jde o ten váš výplod o zážitku z tzv. totalitní doby, konkrétně „astronomické ceny za jinak levné služby“…no to snad nemyslíte vážně!
Víte vůbec, jaké a v jakém množství a kvalitě tady za bývalého Československa bylo všemožných služeb? Byly na každém rohu a každý si je mohl dovolit. Po listopadu byly vehementně rušeny, aby uvolnily místo hernám, veřejným domům, kancelářím, developerům. Pravda, služby typu různých šmejdů, které dnes veřejně okrádají naše seniory, tady tenkrát nebyly. Neměli jsme zkušenosti ani s pochybnými cestovními kancelářemi či se stavebními firmami slibujícími zajištění bydlení na klíč, které si nechají zaplatit, a zmizí neznámo kam. A pokud jde o taxikáře, ani jeden z nich by si tenkrát nedovolil podvádět cestující tak, jak je tomu dnes. Jako v současnosti, kdy cítíte potřebu vyjít s kbelíkem s lepidlem do pražských ulic, abyste vylepila plakáty, mezi něž jste zařadila i ty, které přispívají k šíření lží a pomluv o období socialismu.