S otázkou, co soudím o kandidatuře profesora Drahoše, mne média dostihla už několikrát. Někdy i s dodatkem, dá-li se její podpora čekat od KSČM. Ta má diskusi na téma prezidentské volby teprve před sebou. Sdílel jsem proto jen ryze osobní dojem, že Drahoš je zatím jediný nápad, jímž se averze k Miloši Zemanovi nezesměšní.
Od počátku však kladu i otázky: Má na dostatečnou podporu veřejnosti šanci muž, který obstál ve vědě, testem politiky však neměl jak projít? Bude s to promluvit z duše plebejské většiny? Jak si vysvětlit neskrývané sympatie, jež k jeho kandidatuře dává najevo katolická hierarchie? Budou jeho kampaň financovat i výnosy z donebevolající křivdy, jíž se na deseti miliónech dopustily „církevní restituce“? Stojí muž vědy o podporu pravice, krucifixu a sponzorů kdejaké „barevné revoluce“? Hodlá tím ohrozit své renomé, získané na docela jiném poli?
V sobotu dal profesor Drahoš rozhovor Právu. Mozaiku, již dosud halila mlha, doplnil hned o několik prvků. Tady jsou aspoň ty nejdůležitější. Byl byste „jako hlava státu pro nebo proti zrušení protiruských sankcí?“, táže se Právo. Profesor říká: „Jsem přesvědčen, že zavedení sankcí bylo správné. Ti, kteří je zavedli, by měli posoudit, zda se něco změnilo a zda Rusko splňuje podmínky pro jejich zrušení.“ A co konečně „posoudit“ hodokvas kleptomanie a válku proti vlastním lidem, které si dopřává „proevropský“ režim v Kyjevě? Nejsou snad pilířem jeho „legalizace“ právě „protiruské sankce“, poškozující i české výrobce a zaměstnance?
Právo nabízí i pomocnou ruku: „Oč jsou komunisté méně demokratičtí než například ANO, hnutí či strana jednoho muže, který se ani netají tím, že by okleštil parlament?“ Profesorovi však „vadí, že se KSČM dostatečně a důrazně nedistancovala od některých věcí“. To prý „možná někomu, kdo je narozen po roce 1989, nevadí, ale mně ano“. KSČM sice, říká, „respektuji jako parlamentní stranu“, avšak v „současné chvíli bych vládu s její účastí nejmenoval“. A v roce 2021, pokud by to záviselo na něm, jen „jestli se uvnitř KSČM něco nestane, nezmění se jejich názory na řadu věcí“.
To hlavní závěrem. „V minulých dnech,“ ptá se Právo, „projel Českem konvoj NATO. Souhlasil byste s působením sil NATO v ČR v rámci podpory východních členů aliance tak jako v Polsku?“ Profesor Drahoš: „Nedovedu si českou bezpečnost představit bez zajištění naším členstvím v NATO. Je tam navíc náš člověk, pan generál Pavel, takže pokud by vedení NATO dospělo k názoru, že tady mají být umístěna vojska, pak bych o tom jako prezident vážně přemýšlel. Důvod zatím není, ale dovedu si představit, že by mohl nastat.“
„Fakta jsou věc neoblomná,“ praví staré anglické přísloví. Kdo jiný, než právě muž vědy, by je měl respektovat víc? KSČM ztělesňuje jediný z vlivných politických proudů, který se k tomu, co se jeho jménem stát nemělo – ač proti kruté a zákeřné přesilovce - staví čelem. Ty ostatní se ne a ne omluvit ani za spoluvinu na loupeži za bílého dne, ba ani na brutálních válkách. Obojí běželo a běží i před očima těch, kdo brali rozum až v posledním čtvrt století. Pokud jde o „důvod“ k „umístění vojsk NATO v Česku“, hrozí jen jeden jediný. V podobě stejně prolhaného žvástu, jako že Irák sedí na hromadách jaderných zbraní – a Bašár Asad „vraždí chemickými zbraněmi vlastní lidi“. Je snad jen „fake news“ z muničáků „hybridních válečníků“ i to, že metropolemi „východních členů aliance“ mašírují rok co rok veteráni SS – pod bdělou ochranou tamních represívních složek? Že jsou tu upřena občanská práva právě etniku, které se o porážku nacismu zasloužilo ze všech nejvíc?
To, co na voliče straží profesor, na ně nezkoušel ani knížepán s čírem. Odpověď na dotazy médií je jako na dlani.