Předkupní právo by měl mít podle KSČM stát zastoupený Státním pozemkovým úřadem nebo zemědělci, kteří jsou na dané půdě v nájmu nebo pachtu. Poslanci KSČM poukazují například na to, že za současného právního stavu má nový nabyvatel možnost požádat o vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu a stavět třeba průmyslové zóny nebo obchodní centra.
Předkupní právo by však podle stanoviska vlády nezaručilo, že noví vlastníci budou pozemky dál zemědělsky obhospodařovat. Vládní legislativci navíc upozorňují na to, že norma je kvůli podmínce desetiletého trvalého pobytu jednotlivce nebo existence sídla firmy v ČR v rozporu s právem Evropské unie.
Podle poslance KSČM Josefa Šenfelda jsou argumenty vládních legislativců nedůvěryhodné. „Jsou především alibistické. Je evidentní, že odpor je založen především na tom, že předkladatelem je KSČM. Vláda by se měla především poptat zemědělské veřejnosti. A dozvěděla by se, že ta podobnou úpravu považuje za potřebnou a volá po ní,“ řekl poslanec Šenfeld.
Agrární komora již delší dobu volá po tom, aby zemědělci měli předkupní právo na pozemky, na kterých hospodaří. Má podle ní jít o jeden z nástrojů, který by zemědělce motivoval k větší péči o půdu a také o nástroj v boji proti suchu. Také Zemědělský svaz ČR chce pro zemědělce prosadit předkupní právo u pozemků, na nichž hospodaří.
V návrhu KSČM se píše, že vlastník pozemku by směl převést půdu někomu jinému až potom, co stát nebo oprávněný uživatel nabídku z předkupního práva do dvou měsíců nevyužije. Předkupní právo by se nevztahovalo na bezúplatné převody na osoby blízké, na zahrady nebo například na pozemky v zastavěném území obce. Nemělo by se vztahovat ani na pozemky do 1000 metrů čtverečních. Norma by také zakázala nabývat tuzemskou zemědělskou půdu osobám a firmám z těch zemí mimo EU, v nichž na oplátku čeští občané a české firmy nemohou zemědělskou půdu nakupovat. Výjimka by platila pouze pro dědění.