Srovnávání je metoda, kterou si svým způsobem osvojíme již v útlém mládí. Příkladů mohli bychom uvést více než dost. O vyšším věku ani nemluvě. Množství toho, co srovnáváme, neustále narůstá. A najednou zjišťujeme, že je to metoda pro poznávání jevů a souvislostí.  Jsme docela překvapeni, co všechno se dnes srovnává, jaké seznamy pořadí zemí, lidí a institucí v celosvětovém měřítku se dnes publikují. Stačí několikrát kliknout a máte na obrazovce všech 188 zemí světa podle toho nebo onoho ukazatele.  Tento pohled na svět je prostě v nás. A tak vzpomínáme, jak to bylo tehdy, když nám bylo tolik a tolik let, jak o několik desítek let později. Samozřejmě že nemáme na mysli pouze sebe, ale do toho zahrnujeme své nejbližší, místo, kde a s kým jsme spolupracovali, až po pohled na dobu, v níž jsme žili. To všechno má místo i v politice. Jistě jste si všimli toho i vy: v době nejrůznějších výročí hodnotitelů i hodnocení přibývá. Nedávno v jednom týdeníku jsem četl o tom, v čem jsme dnes na tom lépe, než tomu bylo před rokem 1990. Autor psal o cenách zboží denní potřeby, které mu ve vztahu k průměrné mzdě vycházely příznivěji, než jak tomu bylo v minulosti. Až dospěl k cenám za bydlení. Připustil, že zde situace se nejeví stejně příznivě, ale pozornost tomu nevěnoval. Musel by říci, že rozdíly jsou podstatné v neprospěch občana. Ale nejde nám o polemiku s tím nebo oním tvrzením.

A tak člověka napadne: přece když od změn politického systému uplynulo více než čtvrtstoletí, po celou tu dobu lidé pracovali (jak jinak) a pokrok je vlastní každé době, je pochopitelné, že se věci mění k lepšímu. V průměru to platí určitě. Sociální problémy vznikají tehdy, jestliže významnější část populace se na výsledcích vzestupu nepodílí a sociální diferenciace společnosti se prohlubuje. I ten nejvyspělejší svět poskytuje dostatek důkazů o tom, že tomu tak je. V našem příspěvku si všimneme pouze dvou stránek podmínek života, ale podmínek podstatných: jak se měnila výživa obyvatel a jak jejich bytové podmínky.

Výživa obyvatel se neustále zlepšovala

O tom svědčí statistika o spotřebě nejdůležitějších zemědělských a potravinářských produktů, jak to nám při podobných příležitostí předkládá Český statistický úřad. Jedná se o obiloviny, maso, mléko a mléčné výrobky, vejce a brambory. Jejich pohyb v čase a změna struktury vypovídají o tom, že dochází ke změnám. Nejvyšší stabilitu ve spotřebě v čase vykazuje mléko a mléčné výrobky, pokles potřeby zaznamenaly obiloviny a především brambory. Značně se zvýšila spotřeba vajec a hlavně masa.  Spotřeba masa se vůbec jeví jako jeden z významných ukazatelů kvality výživy. Jistě že dnes se setkáme i s jinými názory, ale tradiční pohled uznávaný naprostou většinou populace ale i odborným světem je tento. Jistě není náhoda, že jedním ze znaků současné chudoby je i spotřeba právě masa -    nemohou ho mít tak často, jako většinová populace. Tím důvodem je samozřejmě nižší kupní schopnost jejich rodin. Tento aspekt se určitě projevil i ve vývoji mezi roky 1950 – 1990. Dovedeme si představit, že i za socialismu se projevovaly ve spotřebě určité rozdíly. Určitě nejvyšší v případě masa a brambor, ale vzhledem k dostupnosti v opačném pořadí. A jak jsme na tom byli koncem osmdesátých let ve srovnání se západním světem? Máme o tom spolehlivé údaje: tak zatím co u nás na osobu spotřeba činila téměř 100 kg (97,4 kg), v Německé spolkové republice, ve Francii, Belgii a Dánsku to bylo o něco více než 100 kg. Rozdíl byl poměrně malý. Ale ve srovnání s ostatními socialistickými zeměmi jsme byli na tom nejlépe. Nejvyšší spotřeba mléka a mléčných výrobků byla zaznamenána v letech osmdesátých. Starší generace si nemůže nevzpomenout na všechny ty změny, které provázely sortiment produkce, její balení i prodej: od nalévání z konve do vlastní bandasky kupujícího, až po balení, na němž se již nic nezměnilo. A jak si nevzpomenout na mléčné báry v městech. Na jeden z nich i v horní části Václavského náměstí. V osmdesátých letech jste si mohli vybrat z osmdesáti druhů sýrů. A jak zapomenout na známý slogan „Mléko ničím nenahradíš“, „Zdraví sílu najdeš v sýru“.

Je pochopitelně, že za tím vším je vývoj našeho zemědělství a potravinářství, ale i celé ekonomiky, která měla vliv na stav našeho zahraničního obchodu. Z hlediska jednotlivých rodin spotřebu vůbec a v tom i potravin ovlivňuje zaměstnanost, výše mezd a důchodů.

Spotřeba na 1 obyvatele v kg v České republice

Pramen: ČSÚ - České zemědělství očima těch, kteří u toho byli, Praha 2012, autoři M. Toman, S. Codl a P. Tuček

Za socialismu se výrazně se změnily i podmínky bydlení

Bytové poměry těsně po skončení druhé světové války nejenom u nás nelze hodnotit jinak než jako krizové. Příliš mnoho let evropské země měly jiné starosti a zřejmě ani předválečný stav v tomto směru nebyl nejpříznivější. Jeden z autoru tohoto příspěvku jako venkovan, který v polovině padesátých let zahájil profesní dráhu v Praze, byl očitým svědkem nebývalých změn. A vše to, co probíhalo v hlavním městě, bylo příznačné pro celou zemi. Před koncem padesátých let tehdejší stranické a vládní orgány rozhodly o bytové výstavbě v rozsahu, která neměla dosud obdobu. A podstatné je to, že se realizovala, vešla do života. Do dnes jsou a ještě mnoho desítek let zůstanou bytové domy památníkem na tehdejších několik desítek let.

Výstavba bytů v České republice v letech 1961 - 1990

Pramen: ČSÚ – Dlouhodobý vývoj bytové výstavby v České republice

Ten neskutečný rozsah bytové výstavby si samozřejmě vyžádal velké investice do podniků pro výrobu stavebních materiálů, dopravních prostředků a nejrůznějších mechanismů. A protože se stavělo většinou „na zelené louce“, kde vznikala nová sídliště, bylo třeba postavit infrastrukturu – silnice, ve velkých městech tramvajové tratě, chodníky, rozvody vody, plynu, elektřiny. Sídliště představovala ucelené jednotky, kde začínaly žít desetitisíce především mladých rodin, bylo zapotřebí postavit školy, obchody, domy služeb, zdravotní střediska. Bez funkční ekonomiky by to nebylo možné.

Kde se vzala tak velká potřeba nových bytů, vždyť těch necelých deset milionů lidí v České republice na začátku šedesátých let někde bydlelo. Je ovšem známo, že rozvoj průmyslu si vyžádal velký pohyb lidí, zejména ve směru venkov – město. Druhý důvod a zdá se, že to byl rozhodující, spočíval v tom, že v mnoha městských bytech žilo často více lidí, než to odpovídalo jejich ploše. Žilo se skromně i na ubytovnách podniků, začínající učitelé vysokých škol na kolejích atd. Výstavba z let 1961 – 1990 poskytla, jak bylo uvedeno, téměř dva miliony bytů napojených na teplárny a samozřejmě na vodovody, na plyn a elektřinu. Dnes se nám to všechno jeví jako samozřejmé. Ale až na výjimky nebylo tomu tak. Počet obyvatelstva v České republice za uvedených třicet let se zvýšil o 720 tis. lidí, tj. o 7,5 %. Do nových bytů se nastěhovalo nejméně 5 mil. lidí (počítáme-li na jednu převážně mladou rodinu v průměru 2,5 osob). Kvalita života se nezměnila nejenom těm v nových bytech, ale i těm ostatním v původních bytech – najednou měli pro sebe daleko více prostoru.

Bytová výstavba v socialistickém období bylo ohromné dílo, které přispělo ke zkvalitnění života velkého počtu obyvatelstva. Snad nejvýstižněji ho zhodnotil známý český filozof Erazim Kohák, když v červnu roku 2014 v rozhovoru pro literární přílohu Práva Salon uvedl: „Chodov je sídliště ze starého režimu, který se ještě staral o lidi, nejen o zisk… podívejte se sama – magistrálu máme nedaleko, ale oddělili ji od nás kopcem, takže je tu ticho… Na starém režimu bylo mnoho zlého, ale také mnoho pozitivního. V exilu jsem si to nemohl přiznat, teď to nemohu popřít… díky panelákům se podařilo vyřešit krizi neskutečných rozměrů. A právě na takovém panelákovém sídlišti bydlím už dvacet čtyři let“.

Bylo by správné tu kterou dobu hodnotit především podle toho, co přinesla ve srovnání s tím, co zde bylo, na co se navazovalo a jak to zlepšilo životní podmínky většiny občanů. Jsou-li použity údaje ze správných pramenů a k tomu vzpomínky žijících svědků doby, bude náš obraz o tom, co bylo, věrný. V politice se takový přístup občas těžko prosazuje, ale úsilí v tomto směru bývá i úspěšné.