Již od listopadu loňského roku projednává Poslanecká sněmovna přístup k tzv. Pařížské dohodě a její ratifikaci po boku dalších zemí světa. Ratifikační proces již ukončilo 14 států Evropské unie, mimo jiné Slovensko, Maďarsko či Polsko – země Visegrádské čtyřky. Ratifikační proces u nás zadrhává, protože zejména pravicové strany v čele s ODS jsou zásadně proti a berou solidární přístup k ochraně světového klimatu jako omezení svobodného podnikání a diktát vůči naší zemi.
O co vůbec jde. Pařížskou dohodu přijalo světové společenství v rámci Rámcové smlouvy OSN o změně klimatu. Tato dohoda upravuje základní rámec mezinárodní ochrany klimatu po roce 2020. Hlavním dlouhodobým cílem je udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí dva stupně Celsia v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Zároveň dle této dohody musíme usilovat o to, aby tento nárůst nepřekročil hranici 1,5 stupně Celsia. Dohoda přináší také významnou změnu v úrovni snižování skleníkových plynů unikajících do ovzduší. Ukládá nejen rozvinutým, ale i rozvojovým státům povinnost stanovit si vnitrostátní redukční závazky, které se budou vyhodnocovat každý pátý rok. Česká republika s ostatními státy EU se zavázala ke společnému cíli snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990. Naší zemi se to daří, protože v roce 2015 došlo ke snížení oproti roku 1990 o 35,5 %.
Proč věnuji osvětlení významu Pařížské dohody v tomto krátkém článku tolik místa? Je jedno, jestli se člověk na globálním oteplování podílí 80, 70 či 50 procenty. Jisté je, že se také podílí. A dopady mohou být katastrofální. Pokud by šel vývoj takovým tempem, v roce 2050 bude 45 % území Země trpět nedostatkem vody. Voda se může stát příčinou nových válečných střetů. Migrace obyvatel postižených zemí za vodou mnohokráte předčí to, co dnes nazýváme migrační vlnou ze zemí Afriky a Středního východu. Mnozí možná nevědí, že se neustále rozšiřuje plocha pouští na Zeměkouli a například stěhovaví ptáci, jako čápi, jeřáby a podobně dnes zůstávají na zimovištích, která jim dříve sloužila jako odpočinková místa pro další let do rovníkové Afriky. Dnes by přes poušť již nedoletěli. Přitom se čím dál tím více potýkáme s prudkými výkyvy počasí způsobenými klimatickými změnami – přívalové deště, bouře a hurikány, katastrofální záplavy atd. Tím nám snad příroda dává najevo, s jakým problémem se bude lidstvo muset vyrovnat.
Dohodu sice ratifikovaly ČLR a USA, dva největší světoví producenti skleníkových plynů, ale jak se k tomu postaví nová americká administrativa v čele s prezidentem Trumpem, je nyní nepřehledné. Už jen tím, že povoluje otevírání nových ložisek fosilních paliv a jejich využívání v tepelných elektrárnách USA.
Také na jedné straně chápu obavy našich podnikatelů a zaměstnanců některých našich oblastí a oborů o možné omezení jejich činnosti s využitím současných technologií. Proto je nutné pracovat na nových, ekologičtějších technologiích, a tím zajistit jak výrobu, tak zaměstnanost. Naše země nesmí stát stranou solidarity všech států při řešení problematiky změn klimatu.