S blížícími se prezidentskými volbami ve Francii teplota prudce stoupá. Falšují se průzkumy nálad voličů, kriminalizují se hlavní favorité voleb – konzervativně pravicový Francois Fillon a silně pravicová nacionalistická Marie le Penová (zbavení imunity této europoslankyně za to, že na sociálních sítích zveřejnila surové popravy, kterými se propagují bojovníci Islámského státu, je obzvlášť trapné, že by ona tolik skloňovaná svoboda a demokracie?) a levice je v troskách. Francouzská levice je těžce roztříštěná. 10-20 politických stran a straniček je opravdu trochu moc. Protože ve Francii je uzákoněný většinový volební systém, je taková roztříštěnost zjevně sebevražedná. Francouzská levice je rozhádaná a hlavně multikulturní v eurounijním smyslu.
Pravicová politika francouzských socialistů
Francouzští socialisté jsou nejen zásluhou neschopného dosluhujícího prezidenta Francoise Hollanda těžce zkompromitováni. Hollande natolik, že se rozhodl svůj mandát neobhajovat. Tedy, nepovažuji je za levicové. Hollande přes rozsáhlé protesty odborů oklestil zákoník práce a práva odborů, podporoval a stále podporuje islámské teroristy nejen v Sýrii (prý radši islamisté než zákonný prezident nábožensky tolerantní Asad) a fašisty na Ukrajině (nejenže se jeho ministr zahraničí přímo podílel na státním převratu na Ukrajině, ale také masový teror proti Rusům a dalším menšinám na Ukrajině považuje za slučitelný s evropskými hodnotami), nezvládá islamistické teror ve Francii, a to ani za pomoci dlouhodobého výjimečného stavu. Islamisté ve Francii hromadně vraždí občany a tupí základní hodnoty Francie – svobodu tisku (vyvraždění redakce Charlie Hebdo 7. ledna 2015), svobodnou kulturu (postřílení účastníků koncertu v Paříži 13. listopadu 2015), buržoazní svobody (masakr účastníků oslavy výročí pádu Bastily v Nice 14. července 2016). Ve Francii postupně vzniklo dnes už asi 250-300 „no-zon“ (čtvrtí obývaných muslimy, z kterých byli nemuslimové muslimy vyštváni, kam francouzská police nechodí, kde se nemuslimovi může snadno stát cokoliv a kde platí v lepším případě islámské zákony, v horším islámské středověké právo šaría). Drobná islámská šikana domorodých Francouzů a dalších Evropanů je na denním pořádku. Odměna za štědré sociální dávky, které Francie dává muslimům? Ti je ale pojímají jako povinnost nemuslimů platit muslimům daň z důvodů podřadnosti nemuslimů, jak jim ukládá Korán. Možnosti je integrovat do evropské většinové společnosti dnes již ve Francii nikdo soudný nevěří. Pro sluníčkáře, resp. multikulturalisty EU střihu ale platí: „tvá víra tě uzdraví“. I když je bulvár častuje levičáků, kulturních neomarxistů atp., marxisty ani s levicoví nejsou.
Islamizace Francie začala krvavou neospravedlnitelnou koloniální válkou v Alžírsku v letech 1956-62. Porážka Francie v ní vedla k odchodu asi tří miliónů Francouzů, často muslimského vyznání, do Francie, kde jim byla nejčastěji přisouzena role gastarbaitrů. Jejich potomci se časem začali radikalizovat. Pokračovala dovozem levné pracovní síly z muslimských zemí v časech vysoké ekonomické prosperity na ty nejpodřadnější a nejhůře placené práce. Poslední dějství představuje současná řízená muslimská invaze do vyspělých států Evropy. Francouze nejčastěji vraždí muslimové druhé či třetí generace, vyzbrojeni krvavými myšlenkami islamistů, zvláště těch z Islámského státu, a povzbuzováni mnohými islámskými migranty a muslimskými salafistickými imány. Ani výše uvedené otřesné zkušenosti, systematicky zamlčované médii hlavního proudu, nebrání francouzským socialistům vnucovat část muslimských migrantů bývalým socialistickým státům, které nemají koloniální minulost a které nerozvracely spřátelené a do té doby stabilní muslimské státy na Blízkém a Středním Východě. Jako by chtěli rozbít Evropskou unii.
Levicový populismus nepomáhá
Levicové hnutí pana Melenchona se od svého vzniku veze na vlně levicového populismu. Patří k němu i multikulturalismus EU střihu, s kterým se ale volby na levici vyhrát nedají. Voliči stále více slyší na sliby paní Le Penové, že Francouze ochrání před rostoucím islámským terorem, i za cenu omezení stávajících multikulturních hodnot. Je to prý velká přízemnost, ale já se prostým Francouzům nedivím. Paní Le Penové slibuje i vystoupení Francie z eurozóny, jež stále tíživěji škrtí i francouzskou ekonomiku, vystoupení z NATO a možná i z EU, ale také další omezení práv odborů a zákoníku práce či změny daní ve prospěch bohatých.
Další francouzské levicové strany včetně komunistů jsou již jen spíš straničky. Ve většinovém volebním systému se roztříštěny budou prosazovat těžko, navíc ani ony nemají větší problém s multikulturalismem EU střihu, takže jsou odsouzeny k porážce.
Příčiny
Otázkou je, jak k tak tristním koncům mohla francouzská levice dospět. Věnovala se stále více tzv. novým sociálním a pseudosociálním problémům, jako jsou práva menšin včetně sexuálních, práva migrantů, ochraně životního prostředí apod. To by nebylo problém, kdyby současně na tradiční levicové hodnoty – boj za mír a základní sociální práva občanů – práva na práci, práva na spravedlivou odměnu za práci, za bezplatné školství, za bezplatné zdravotnictví, sociálně únosné bydlení pro chudé atd. stále více nezapomínala. Příznačné pro bankrot francouzské levice byla její neschopnost účinněji se postavit v březnu 2011 proti bombardování svobodné Libye, které začal pravicový francouzský prezident Sarkózy, předstíraje boj s totalitou za demokracii. Další státy NATO včetně Spojených států se brzy k bombardování Libye připojily. Mírové hnutí bylo nejen ve Francii tak slabé, že se za celého půlročního brutálního bombardování Libye nezmohlo na větší odpor. Svobodná Libye byla zničena západním bombardováním a s pomocí západních žoldáků. Po převzetí moci islamisty v Libyi válčí kde kdo s kde kým, shoda je jen na středověkém islámském právu šária. Současně se otevřela italská cesta pro migranty z Afriky do Evropy. Rozsáhlá migrace muslimů do Evropy balkánskou a italskou cestou vedla k rychlému růstu islámského teroru v zemích, kam přišly některými vítané davy muslimských migrantů po pozvání všech syrských migrantů německou kancléřkou. Neospravedlnitelných válek a vojenských intervencí vedla Francie za prezidentů Sarkozyho a Hollanda víc.
Skutečná levice musí bránit především mír a další základní lidská a sociální práva a zájmy neprivilegovaných, poctivě pracujících občanů, bez kterých slušný život není možný. Převažující rezignace na tradiční levicové hodnoty vede nutně nejen francouzskou levici do propasti. Vítězí pravicoví populisté, zpravidla s mlhavým programem. Ani fašistické kořeny Marie le Penové (je dcerou známého profašistického politika a obdivovatele fašistické loutkové vlády v jižní Francii ve Vichy v letech 1940-44) na tom mnoho nemění.
Levice nemůže bojovat za práva migrantů za cenu šikany domácí většinové společnosti migranty! Levice nemůže podporovat, aby na migranta nebo také na špinavý obchod s migranty (rozlišuje se to obtížně) se v průměru vynakládalo několikrát více peněz než na domácího chudého. Migranti musí respektovat právo a zvyklosti hostitelské země a ne v ní zavádět zvyky své, někdy i středověké islámské právo šaría. Multikulturalismus EU střihu je cestou do pekel, nejen pro levici.