Dne 27. března 1932 se v Mostě sešli zástupci stávkujících horníků a na jejich jednání byl také ustanoven Ústřední stávkový výbor. Jednali o dalším postupu a přípravě stávky. V celém uhelném revíru na Mostecku se již za pár dnů, a to 31. března, stávkovalo. Zprvu se zdálo, že vše zůstane pouze na hornících, ale přidali se i zástupci politických stran a představitelé německých horníků. Ten den také horníci jednali spolu s odbory s Revírním báňským úřadem v Mostě. I když nakonec kvůli obavám ze stávky byly výpovědi odvolány, okresní úřad v Mostě 1. dubna 1932 rozhodl o rozpuštění stávkového výboru s tím, že horníkům byly splněny jejich požadavky.
Horníci však příliš mocipánům nevěřili. Nedostali totiž žádné písemné garance, a to byl jeden z hlavních důvodů, proč odmítli nastoupit do práce. Horníky podporovali i lidé, upořádali další demonstrace, kdy 5. dubna 1932 se jí zúčastnilo více jak čtyřicet tisíc lidí.
Solidaritu mosteckým horníkům projevili i ostravští a karvinští havíři. Protesty gradovaly 13. dubna, kdy na severu Čech proběhla generální stávka. Demonstranti se střetli s policií a vojáky a Jan Kříž ze Souše a Josef Ševčík z Lomu byli zastřeleni. Mnoho dalších lidí bylo zraněno. 16. dubna 1932 se pohřeb Souše a Ševčíka změnil v obrovský protest. Jejich památku uctilo padesát tisíc lidí. Tentýž den horníci podepsali dohodu, která jim zaručovala přijatelné podmínky alespoň do konce roku 1932.
20. dubna nastoupili horníci do práce. Dosáhli splnění alespoň některých požadavků – zastavení propouštění a nesnižování mezd. Nejen horníci, ale i mnozí lidé jejich snahu podpořili. Mezi nimi byla například spisovatelka Marie Majerová, básník Vítězslav Nezval, ale i herci Jan Werich a Jiří Voskovec. A proto věnujme v březnových dnech tichou vzpomínku všem, kteří měli odvahu postavit se zvůli mocných a obětovali své životy. I další generace by totiž měly znát skutečnou historii našeho národa a jeho hrdinů.