Premiér Sobotka nadšeně chválí novelu zákona o nemocenském pojištění. Ta má umožňovat lidem, aby se mohli starat o vážně nemocné příbuzné, kteří byli z nějakého důvodu propuštěni z nemocnice, ale i přesto potřebují celodenní péči. Tuto péči musí pro pacienta schválit příslušný lékař. Péče, jež bude hrazena novou sociální dávkou ve výši 60 procent stávajícího platu, může být až 90 dnů.
Toto opatření má evidentně řešit, aby lidé nemuseli být umisťováni v léčebnách dlouhodobě nemocných, ale mohli zůstat mezi těmi, které mají rádi, čili s nejbližší rodinou. Jistě bohulibý záměr. Jenže pokud takto ze zákona nárokové volno budeme chtít čerpat, musí s ním souhlasit i zaměstnavatel. Ale tomu již zákon neukládá, že je povinen takovéto volno poskytnout. Již dnes slyšíme majitele firem, kteří si nedovedou představit, že by svého zaměstnance postrádali 90 dnů.
Takže zákon, kterému jsme všichni tleskali, má v sobě opět skrytý háček. Možná by bylo dobré, kdyby se ministryně Marksová zamyslela nad tím, jak bude postupovat dál, pokud zaměstnavatelé lidem volno odmítnou poskytnout.