V současné době mnozí z politiků řeší česko-německé vztahy. Objevují se nejen různé názory, ale i snahy o zpochybňování Benešových dekretů a bohužel na české straně mají někteří politici potřebu až patolízalsky měnit a podle svého interpretovat historii. Největší iniciativu v této problematice projevuje ministr kultury Herman, který evidentně velmi stojí o přízeň Sudetoněmeckého landsmanšaftu. I další představitelé KDU-ČSL nezůstávají pozadu.
Pro většinu občanů naší republiky je zcela nepřípustné jakékoliv zpochybňování zvěrstev německé okupace a pokoutná snaha představit občany našeho státu jako nějaké agresory, vzhledem k odsunu Němců atd., je bezesporu plivnutím do tváře všem, kteří položili své životy za svobodu nás všech.
V současných vztazích s Německem vnímám především jako problém to, že německá vláda má tendenci stavět se jako hegemon nad jiné evropské státy při rozhodování o problémech v rámci Evropské unie. Česká republika, stejně jako jiné státy, je suverénním územím. To si musí představitelé Německa uvědomit a česká vláda toto razantně prosazovat. O budoucnosti našeho státu a jeho občanů musíme rozhodovat u nás a ne německá kancléřka Merkelová či úředníci v Bruselu.
Je pro nás samozřejmě důležité, aby česko-německé vztahy byly vzájemně prospěšné i v rámci ekonomického hlediska. Německo je jeden z našich sousedů a jde i o důležitého obchodního partnera. Není žádný racionální důvod, proč by naše vzájemné vztahy neměly být korektní, ale v žádném případě nemůžeme akceptovat jakoukoliv nadřazenost či nařizování ze strany Německa.