V poslední době rezonuje téma restitucí. Lidé postupně poznávají, že církve se snaží jít tvrdě za svými zájmy a jsou patrně velmi vděčny bývalé Nečasově vládě, která restituce prosadila přes odpor KSČM i přes účelové předvolební proklamace ČSSD. Obecně je u církví vidět spíše snaha získat lukrativní majetky, a to i ty, do nichž bylo již investováno jinými subjekty - obcemi, státem či je jejich vlastnictví sporné.
Nějak se z celé věci vytrácí tolik proklamovaná solidarita, jež by zvláště Římskokatolická církev měla široce uplatňovat. Jde spíše o lukrativní byznys, kde veškerá slušnost a cit jdou stranou. A tak mnozí s hrůzou poznávají, že se církve místo duchovnu intenzivně věnují hromadění světských statků. Takže restituce vytváří jen další problémy, ať už se jedná o ústavy sociální péče, umělecká díla, budovy škol, pozemky. To vše církve požadují bez uzardění a bez ohledu na to, jaké potíže tím lidem způsobí.
ČSSD své voliče zradila a fakticky šla na ruku lidovcům, kteří jsou ve své podstatě pokračovatelé Nečasových záměrů. Začínají se objevovat i absurdity. Římskokatolická církev totiž tvrdí, že nemá dostatek financí a žádá po farnících větší příspěvky. Je zajímavé, že víra proklamující solidaritu tak prostřednictvím své církve na ni zcela zapomíná a řeší pouze majetek.