„Zajímavý“ názor nám sděluje Organizace pro pomoc uprchlíkům. Tvrdí, že náš azylový systém má za cíl žadatele o azyl odradit. Cizinecká policie se údajně od začátku snaží utečence vrátit zpět do zemí původu. Tak trochu tomu nerozumím.
Česká republika má zákonné právo vrátit všechny, kteří řádně nesplňují podmínky pro vstup do naší vlasti, aby prostě přijati nebyli. Statistiky hovoří o tom, že minulý rok se jednalo téměř o 369 lidí. Tyto osoby nesplňovaly podmínky dané našimi zákony, ale podle zveřejněných informací ani nežádaly o azyl. Z minulých zkušeností se dá však dovodit, že uprchlíci většinou považují naši zemi za tranzit a snaží se dostat dál do Německa, Francie či Anglie. Jedna věc je pomáhat a druhá přílivem uprchlíků ohrozit vlastní občany. Každá země má svoji historii, zvyky, náboženství i tradice a ty, které k nám přinášejí uprchlíci, se rozhodně neshodují s těmi našimi.
V dnešním rozbouřeném světě můžeme prostřednictvím internetu shlédnout excesy, kterými uprchlíci mnohdy častují zemi, jež je přijala. Většinou tyto lidi k emigraci dohnaly války, zbytečné agrese, ale i ekonomické zájmy. Je proto nezbytně nutné, aby se všechny státy a hlavně ty, které se řadí mezi velmoci, dohodly, že nejlepší cesta pomoci je v zemích původu těchto utečenců. Hlavním cílem je zabránit válkám, agresím a společně se postavit proti Islámskému státu a bujení terorismu. Navíc je důležité, aby ti, kteří chtějí na území naší republiky žít, bezpodmínečně dodržovali naše zákony. Výjimky, které tito azylanti velmi tvrdě prosazují, se diametrálně odlišují od způsobu našeho života. Můžeme si říct, že ten, kdo je naším hostem a jemuž chceme pomoci, by měl za pomoc poděkovat a slevit ze svých nároků. Vždyť i Česká republika najde plno lidí, kteří se do bezvýchodné situace nedostali vlastní vinou, a pomoc od státu by si také zasloužili.