V poslední době se objevují diskuse na téma: senioři a dnešní mládež. Tak nějak mi připadá, že toto téma je poněkud nadhodnocené a mladí v něm prohrávají vůči preferovanému názoru. A tak jsem se začal pozorněji dívat kolem sebe.
Často napadané, že mladí nemají žádný citlivý přístup a úctu k seniorům, je opravdu velmi přitažené za vlasy. Spousta rodin je ráda, že žije dohromady nebo v blízkosti prarodičů, kteří jim pomohou s výchovou dětí a tím trochu i s domácností. Samozřejmě záleží i na tom, jak jsou mladí vedeni rodiči k úctě ke stáří a jeho moudrosti. Myslím si, že ani v této otázce to není tak špatné. Prarodiče ve většině případů vnoučata milují a odpouštějí jim i to, co by rodiče potrestali. Proto i děti za nimi utíkají častěji se svými problémy, nežli za rodiči, jelikož ti dnes tráví většinu svého času v práci a aby rodinu uživili v určitém standardu, přibírají si i další zaměstnání.
Každá společnost přináší mnoho nového a nic není možné vidět pouze černobíle. Zaregistroval jsem, že mladí pustí seniory sednout v hromadné dopravě, ale i to, že když bylo hodně sněhu a ledu na chodnících a cestách, jim pomohli s nákupem a tašku ochotně odnesli. Hodně bych se přimlouval za to, abychom na mladých nehledali jen to špatné, a naopak se snažili dát generace dohromady. Vždyť přece zkušenosti stáří mohou nám, mladým, hodně pomoci. A co si budeme povídat, právě prarodiče mají mnohdy větší trpělivost nežli rodiče v produktivním věku. Na dětských odděleních nemocnic často potkáme seniory, kteří čtou dětem pohádky, a naopak děti školou povinné navštěvují kluby či domovy důchodců s různými pásmy písniček a tanečků, kterým senioři rádi zatleskají a odpustí jim i drobná zaškobrtnutí.
Takže nejlepším řešením by bylo žít spolu a odstranit věkové bariéry a hledat pozitivní spojení.