Byl jsem nejen zklamán, ale i rozladěn vystoupením exprezidenta Václava Klause v nedělním televizním pořadu. Tento komentář ale není jen reakcí na jen těžko akceptovatelná jeho tvrzení. I když většinou jeho zahraničně politická stanoviska mají velkou relevanci, musím s ohledem na dění v Poslanecké sněmovně, chování koaličních stran a některých poslanců učinit několik zásadních poznámek k současné bezpečnostní situaci v Evropě.
Souhlasím s tím, že masová migrace, které čelí Evropa, je důsledkem neschopnosti politických pseudoelit, ale nikoli jen evropských, ale zejména amerických. Boj USA proti Evropě, který otevřeně započal napadením bývalé Jugoslávie, pokračuje a je čím dál tvrdší. Dodávám, že jsou ale i důsledkem někdy zlých úmyslů. Osobně jsem se velmi často vyjádřil kriticky k vedení Evropské unie, jejíž nekompetentní politiku lze nazvat „sprostým bruselským diktátem“, který nikam nevede.
Jean-Claude Junckerovi je lhostejné, že Evropu sužují nepokoje a teroristické útoky. Společně se svými stoupenci využívá uprchlickou krizi k dalšímu byrokratickému sjednocování Evropy, které ale už nikdo ze stávajících členských států nepožaduje a žadatelské státy k tomu nemají souhlas vlastních obyvatel. Spíše to vypadá, že někteří přední představitelé EU migrační vlnu podporují, aby měli „strašáka“ na členské státy, když nebudou skákat zrovna podle jejich not. Jak jinak si totiž vysvětlit nedávné zásadní informace odborníků z organizace Gefira, kteří na základě pozorování lodí některých nevládních organizací přišli na to, že tyto organizace pašují do Evropy migranty z Afriky, a to vše s vědomím evropských institucí. To už není náhoda, ale důkaz o odporné lži.
Bezpečnost Evropy není nijak zajištěna, ale byla dávno prolomena. Na evropském kontinentě sílí extremismus, vedení EU a NATO přitom nečinně přihlíží, společně s naší vládou. Koaliční strany namísto bezpečnosti občanů zajímají vlastní zájmy a zejména blížící se podzimní volby. V tomto ohledu nemohu souhlasit s výrokem Václava Klause, že letošní volby „budou o maličkostech, zástupných tématech, nevraživosti těch vůči oněm, a proto budou méně zajímavé“. Naopak si myslím, že mají voliči jedinečnou příležitost vyslovit svoji nespokojenost a dát hlas té straně, která si uvědomuje, jak málo stačí k tomu, aby se i naše země stala terčem nejen teroristických útoků.
KSČM dlouhodobě upozorňuje na to, jak málo stačí, aby byly zmařeny nevinné životy. KSČM má konkrétní řešení zejména příčin krize a je připravena bojovat za občany této země. Umíme orgánům EU jasně vyjádřit nespokojenost s její dosavadní bezpečností politikou, politikou nicnedělání. Jsme připraveni bojovat nejen s kvótami na přerozdělování uprchlíků, se kterými naprosto nesouhlasíme. Uvědomujeme si vážnost sílící vlny extremismu eskalující napětí. Zlo totiž plodí zase jen zlo. Ani náhodou se však nechceme vzdát vlastní internacionalistické a solidaristické ideologie, ta ale není totožná s tzv. multikulturalismem. Tedy s tím, že pod pláštíkem rovnosti práv různých kultur necháme zničit vlastní civilizaci a práva, která generace předků musela vybojovat. Evropa musí zapracovat na budování vlastního sociálního systému, jenž ale nesmí být založen na tom, že někteří, především ti kolem Bruselu, bohatnou na úkor ostatních.
Odmítáme vládu tzv. elit, základem naší stavby je spolupráce mezi jednotlivými členskými zeměmi. Tady mám v pořadí druhý, respektive absolutně zásadní nesouhlas se slovy V. Klause, že tady není politická síla, která by mohla vést Českou republiku jinak a lépe. Takovou silou, alternativou vývoje, je právě KSČM, která se nikdy nesmířila, že cesta od listopadu 89 vedla místo vpřed k 21. století jen k restitucím, k návratu do minulých, již jednou překonaných majetkových a politických poměrů.
KSČM, poučena historií, a to jak úspěchy, tak neúspěchy prvního pokusu o solidární a spravedlivou společnost, předkládá program takové změny poměrů, které nebudou vést k rozkrádání společenského vlastnictví ve prospěch úzké skupiny soukromých vlastníků, ale k respektu, k rovnosti vlastnických forem a nové tvorbě a budování veřejného majetku, tedy obnovení společenského vlastnictví a jeho používání ve prospěch všeho lidu. Toho všeho však nedocílíme, když nebudeme v Evropě dostatečně slyšet, nebo se aspoň o to nepokusíme. Skutečná migrační vlna teprve přijde a nelze na ni jen vyčkávat, mluvit, ale nic nedělat, jak k tomu přistupuje současná vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL.
Jsem přesvědčen, že si to většina voličů uvědomuje a v říjnu i na základě toho rozhodne, že pokračování návratu zpět není možné. Perspektivou nejsou strany nebo hnutí na jedno (dvě) použití, reálnou a realistickou silou budoucnosti je KSČM.