Napsal jsem do předchozího hodnocení současné situace, že většinu problémů této doby bych musel psát na pokračování. Netušil jsem, že budu pokračovat tak brzo. Chtěl jsem nejprve udělat hodnocení pro příští plenární zasedání ÚV KSČM, ale slova D. Trumpa o tom, jak je možné, že se neptala Čína, zda smí devalvovat měnu a uvalovat cla na americké zboží, mi připadla tak trapná a směšná, přímo z jiného světa, že budu reagovat hned. A to úvahou nad výsledky voleb.
Myslí si někdo z vás, že se nějaký dlužník ptá svého věřitele, jestli má peníze na placení dluhů? No, neptá, většinou rovnou objedná exekutora a vymůže své peníze od dlužníka zpět, někteří dokonce tak, že svého dlužníka zničí. Čínská lidová republika evidentně USA zničit nechce, chce totiž hlavně zpět své peníze, a tak při respektu k jejich politickému režimu a s lhůtou, ve které nová administrativa může začít něco dělat, jen důrazně požaduje od Ameriky dluhy zaplatit. Je jasné, že dynamika vývoje politických tendencí se ve světě, kromě dlouhodoběji trvajících konfliktů a krizí, s největší pravděpodobností bude odvíjet od prvních kroků - a mnohdy velmi překvapivých - nového amerického prezidenta D. Trumpa, včetně zpochybňování regulérnosti průběhu i výsledků samotných voleb v USA oběma protagonisty s tím, že tuto „causu“ vyřeší zřejmě až 19. prosinec…!
Tolik reakce a nyní se vrátím k nám, také situace v České republice se odehrává ještě pod dojmem výsledků letošních krajských a senátních voleb. Důkazů je možno uvést několik. Obtížná jednání při sestavování krajských koalic, které byly definitivně uzavřeny prakticky až v minulém týdnu sestavením „nových krajských vlád“ na období 2016-2020. Médii a některými „rádoby respektovanými“ představiteli rozhořčené veřejnosti připravované demonstrace (čti konfrontace) na den státního svátku 17. listopadu a v neposlední řadě i znovu vyzdvižená „causa“ EET… To jsou minimálně tři oblasti, které stále zneklidňují českou politickou atmosféru. Poslední událost si určitě podrobně vyhodnotí hnutí ANO 2011 i Andrej Babiš, ale přesto si neodpustím poznámku na okraj. Hnutí ANO zaznamenalo úspěch v krajských volbách, méně úspěšné už bylo hnutí v sestavování krajských koalic, kde bude muset, např. v asociaci krajských hejtmanů, spoléhat na přízeň spojenců z jiných uskupení – hejtmany Zlínského a Libereckého kraje. Proč tomu tak je: Hnutí ANO tak trochu doplatilo nikoliv na váhavost nebo jinou zkušenost svých zvolených krajských představitelů, ale zejména na skutečnost, že v krajích k sobě politici „mají blíž“, lépe se znají a umí odhadnout předpokládané jednání oponentů. Právě u lidí od Andreje Babiše se po volbách projevila negativně jejich dřívější tzv. přednost.
Hnutí, které vzniklo v období tlaku na snížení prestiže tradičních parlamentních stran, využilo téměř mistrovsky oslabení významu ideologií nebo chcete-li základních myšlenek, na nichž byly a jsou historické strany vybudovány. Současně i jim „nahrála“ určitá únava veřejnosti z opakovaného antikomunismu, zesměšňování a negování několika etap života dnešních nejukázněnějších voličů – padesátníků a šedesátníků, kteří jako by nechtěli stupňovat svůj pocit, že žili do roku 1989 v marnosti a téměř zbytečně. ANO 2011 nabídlo politicko-společenskou realizaci širšímu spektru občanů, nerozlišovalo mezi bývalými členy parlamentních stran a bylo jedno, zda jsou z levé nebo pravé části politické scény. Jen namátkou, Jaroslav Faltýnek - 5 let zemědělská strana, 17 let ČSSD nebo naopak Jaroslava Jermanová – 7 let ODS. Hnutí dokázalo, na rozdíl od předcházejících méně úspěšných pokusů Unie svobody-DEU nebo TOP 09, ještě lépe vytvořit platformu širokospektrálního voličského subjektu, pro který předchozí levicové, nebo pravicové angažmá jeho představitelů i přívrženců nehrálo roli!
Ve společnosti, která byla permanentně znechucována aférami, bojem o pozice, rozdělováním „trafik“ a přidělováním lukrativních postů…, se v roce 2011 představilo zcela pragmatické hnutí, které dávalo velmi jasně najevo, že svoji šanci mohou uchopit i jinde neúspěšní, ale ambiciózní lidé, mnohdy i bývalí komunisté, kteří se s transformovanou KSČM po roce 1990 konjunkturálně „včas“ rozešli, ale ve svém povolání, podnikatelském i soukromém životě byli úspěšní. Společným jmenovatelem se pro ně stala i značná sebedůvěra či sebevědomí, které finálně dodával i fakt prestižního společenského postavení miliardáře Andreje Babiše (také bývalého člena KSČ), který hnutí založil a postavil se do jeho čela. Až nečekaný „vyjednávací“ úspěch představitelů ČSSD při sestavování koalic v krajích, kde strana volby nevyhrála, každopádně neovlivnila náhlá zvýšená kritičnost předsedy jejich strany, ale fakt, že ostřílení krajští představitelé ČSSD (a také ODS…) znali poměrně podrobně skutečnost, že jejich partnery byli členové ANO 2011, kteří měli v jejich krajích už také určitou politickou historii. Zda se ukážou tyto prohry Andreje Babiše a jeho lidí jako finálně dvojsečné, napoví až následující období. Zatím se přílivem preferenčních hlasů zřejmě podařilo přesvědčit část veřejnosti, že… „řídit stát jako firmu“ je možné. Zdali jde o slogan, který bude naprosto stejně fungovat i v regionech, je otázka další činnosti a „úspěšnosti“ práce „krajských vlád“.