Kuba se radovat umí. Teď jí do smíchu není. Vlhnou i tisíce chlapských očí. Odešel comandante en jefe. Vrchní velitel. Compaňero Fidel. Slzy, které ho provází, nejsou na povel. Blahem se tetelí jen revanšistická emigrace. Na nekrofilní verbež sází jen zatmění ducha i svědomí.
Kuba hrávala potupnou dvojroli. Třtinové plantáže - a červené lucerny. Napřed ji pásli španělští grandi. Pak americký mamon a dělové čluny. Místodržící byli darebáci. Zkurv...syni, ale naši. Liberální otčenáš neměl šanci. Lidským právům, terorizovaným nadoraz, zbyla jen partyzánská válka.
Velel jí dědic latifundií. Útok na Moncadu přežila jen hrstka. Nad kuráží Fidelovy gerily se tají dech. Sám vyfasoval patnáct let. Celá si neodseděl jen díky amnestii. Na krvavé satrapii si ji vynutil demokratický svět. Druhá gerila trvala tři roky. Když dobyla Havanu, vítaly ji tu statisíce.
S Fidelem vstoupil pokrok tam, kde míval vstup přísně zakázán. Z pajzlu pro cizí varlata je ostrov svobody. Ani Beverly Hills, tím méně však slumy, v nichž napříč Amerikou živoří milióny. Se zuby jako noty na buben. V příšeří šedého zákalu. Bez kanalizace i pitné vody. V sevření drogových mafií. A hrdelního zločinu. Kuba ty hrůzy nezná už přes půl století. Nouzi vyhnala tím, o čem je demokracie především. Bezplatnou zdravotní péčí i vzděláním. Právem na práci, nezávislým na sadismu pracky trhu. Na kulturu a umění, necenzurované žádnými sponzory. Vymahatelným právem na jistoty, o nichž se planě nežvaní jen za socialismu.
Ten projekt spoléhal, tak jako každý jiný, i na mezinárodní zázemí. Fidel tu solidaritu vracel i tam, kde šlo o krk. Angolu, napadenou JAR, ubránily kubánské pluky. To dorazilo i režim apartheidu. Na zemi krvácející i za jiné však číhal podraz tam, kde ji to nenapadlo ani v nejčernějším snu. Kobercem cuknul už Gorbačov. Jelcin ji vydal napospas. Fidel tu mnichovanskou zradu ustál. Z pasti vyvázl originálně i tentokrát. Pozval do země kapitál, mající Ameriky plné zuby. Jen ale za podmínek, výhodných i pro Kubu. Nařvanec, nadržený na americké století, čekal kapitulaci. Fidel se opřel i o jeho konkurenci. Kuba se do loupeže tisíciletí nutit nemusí.
Tohle vše dokáže jen chlap každým coulem. Srdce, co do kalhot nepadá. Mozek, co zvládá celé panorama. Virtuóz strategické fantazie. Maestro filigránské taktiky. Charakter, na nějž je spolehnutí. Barbudo se zvídavou duší kluka. S mimikou a očima, před nimiž neroztaje jen psychopat. To charisma umělo divy i na dálku. Z očí do očí o to víc. Mně se to poštěstilo čtyřikrát. Byly to úchvatné debaty. Fidel perlil i brilantními žerty. Tím vážněji mířil k jádru věci. Co vše je cílem dluhové léčky, odhalil už v polovině 80. let. Tak jako mrákoty „katastrojky“, nastražené i na spojence. Z těch, kdo se mu za to pošklebovali, jsou politické mrtvoly. „Elity“ mamonu, který křečkuje z cizí práce, sejdou z mysli, jen co se vytratí z obrazovek. Před Fidelem smeknou až k zemi i příští staletí.
Na chvíli, kdy nás opustí, číhá hejno supů už roky. Čeká je kolosální blamáž. Kuba se svobod, jež přišly s Fidelem, nevzdá. Bude je bránit jako lev. Tak jako celý svět, pohrdající Mnichovem napodruhé. Hasta la victoria, comandante en jefe! Siempre!