Před námi jsou nejen Vánoce, ale v příštím roce i parlamentní volby. V některých stranách a hnutích to vzbuzuje naději na velký úspěch, v jiných zase vize poslaneckých mandátů vyprovokovala vzájemné osočování a boj. Pokud k tomuto inklinují i straničtí šéfové, je skoro jisté, že důvěra v tyto představitele mizí v nedohlednu. Místo soustředění se na práci a hledání variant, jak nejlépe pomoci občanům v jejich denních problémech, hází na sebe špínu ve veřejném prostoru. Rádi se svěří, zkritizují oponenta a nakonec jsou „velmi“ překvapeni, že novináři jejich vyjádření publikují.
Zářným, přímo ukázkovým, příkladem pro nás může být ČSSD. Trefný název „válka růží“ je opravdu příznačný, vždyť každá z růží má trny a právě ty teď vůči sobě začínají elity této levicové strany používat. Ještě ani představitelé ČSSD neoslavili Vánoce, čas klidu a pohody, a začínají se handrkovat, kdo bude předsedou strany a kdo místopředseda. Jejich ostatní vládní partneři musí tleskat radostí. Rozhádaná strana jim totiž bude v poslaneckých volbách jen špatně konkurovat.
Byla bych velmi ráda, pokud bychom všichni začali vážit slova, která řekneme, neboť jen na nás samých je, jaký obrázek si nejen o nás, ale o celé straně občané udělají. Cílem poslaneckých voleb rozhodně není vzájemný boj, ale práce, jež pomůže zajistit v České republice prosperující ekonomiku, kvalitní a dosažitelnou zdravotní péči, školství připravující děti a studenty pro další uplatnění v životě, pro seniory a hendikepované takové podmínky, aby se nemuseli bát, zdali druhý den budou mít z čeho uhradit základní životní potřeby. A všechno to nelze řešit za předpokladu, že nedojde ke shodě o potřebných prioritách. Jedno staré přísloví říká „mlčeti zlato. V některých případech by se jím měli lidé řídit. Vyřčené slovo nelze vzít zpět. Nedomyšlené ataky, pomluvy a hádky rozhodně nepřispějí k popularitě žádné strany ani jednotlivců.