Při své bilanční schůzce s ministrem spravedlnosti Pelikánem premiér Sobotka zdůraznil, že je potřeba prosadit do konce volebního období zákon o bezplatné právní pomoci. To zní jistě rozumně, nebýt toho, že KSČM tento návrh zákona předložila již před měsíci. Naším návrhem, který je téměř totožný s kýženým cílem, se ale Poslanecká sněmovna prakticky nezabývala.
Vládní koalice nehledí na obsah návrhu, ale pouze na to, zda je jeho autorem. Dávno již mohl být takový zákon v platnosti. Nicméně vládní koalice se k němu postavila negativně, patrně z důvodu, že není z její dílny. Na poslední chvíli nyní hledá témata před volbami s tím, že časově bude těžké, aby se návrh stal vůbec realitou. Každý rok se zákony mění s takovou rychlostí, že pro občana je v podstatě nemožné sledovat, co je právem a povinností. Jak má tedy platit zásada “neznalost zákona neomlouvá”, když to v praxi není vlastně možné? Ani právní experti se nedokáží mnohdy shodnout na výkladu platných zákonů a jejich úprav. Jak tomu má pak rozumět občan? Lidé chtějí bezproblémově žít a nezabývat se neustálými změnami práva. Není přece jejich povinností znát každou změnu legislativy. Právě pro zmírnění takovýchto excesů by měla fungovat základní bezplatná právní pomoc, aby uplatňování práva nebylo jenom pro vyvolené. Pokud premiér myslel takovou činnost vážně, tak jsme se mohli věnovat našemu návrhu už před časem, neboť ho neustále prosazujeme.
Výsledek je bohužel takový, že není podstatné, jestli daná změna je ve prospěch občanů, ale podstatné je, kdo ji navrhl. Nejspíše se o tomto budeme bavit až v dalším volebním období, protože se to takzvaně nestihne. Při troše vůle, méně politické ješitnosti a averze k návrhům KSČM, by to rozhodně šlo. Takovéto laxní jednání si přece naši občané nezaslouží.