Část vlády je prý, podle premiéra Bohuslava Sobotky, unavená a některé ministry je proto nutné vyměnit. Vláda možná, pane premiére, ale věřte mi, že vyčerpaní jsou zejména občané, které nutíte sledovat v posledních dnech, takřka v přímém přenosu, vnitrostranické boje uvnitř ČSSD. Po krajských volbách se namísto hledání příčin poklesu preferencí pro ČSSD zejména v tom, nakolik se sociální demokracie distancovala od volebního programu, který lidem slíbila, namátkou uvedu církevní restituce, progresivní daňový systém pro vysoko-příjmové osoby, valorizace důchodů atd., věnuje přikyvování nebo dokonce organizaci přerozdělování uprchlíků, nadbíhání Sudeťákům, likvidaci policejních útvarů či vojenským dobrodružstvím. Takže odklon od plnění slibů chce vysvětlit špatnou prací jednotlivců, nikoli programovou zradou. A když už se náhodou předseda Sobotka trefí do odvolání některého z ministrů, jako u Jiřího Dienstbiera, který nezvládl téměř nic, a hlavně selhal při změně ústavního posílení NKÚ, tak je to nesmírně pozdě.
V každém případě je jasné, že v příštím roce si sociální demokraté budou volit nové vedení. Hledají se spojenectví a každý hlas se počítá. Něco je ale za něco. A tak se nabízí křeslo ve vládě za určitou loajalitu. Osobně to považuji na jedné straně za pokrytectví a na druhé straně za drzost. Vláda není nástrojem k upevňování moci ani premiéra ani nikoho jiného. Vládní křesla nejsou cukrovinky, které se rozdávají za odměnu. Pokud měl či má premiér pocit, že některá ministerstva nefungují tak, jak by měla, měl se nad tím zamyslet trochu dřív. Řešit fungování, či nefungování ministerstev po třech letech vládnutí, mi přijde až moc pozdě. Na únavu si tak osobně premiér Sobotka stěžovat nemůže. V tomto ohledu totiž, ve vší slušnosti, zaspal dobu. Vláda je, nebo alespoň by měla být, kolektivním orgánem a odpovědnost za její práci nese sám premiér. Pokud selže jeden ministr, dá se nejen pochopit, ale přímo se očekává jeho výměna. Jako je tomu např. u ministra kultury Hermana, který si více hlídá ocenění pro své příbuzné a dotace pro své známé, místo toho, aby se věnoval resortu. Pokud je však v hledáčku několik ministrů, měl by premiér ze situace vyvodit osobní odpovědnost a zvážit, zda má na to, aby i nadále setrvával v čele vlády. Neustále očekávám, že před Poslaneckou sněmovnu premiér Sobotka předstoupí s prezentací práce a výsledků vlády, na které jasně představí svoji vizi budoucnosti vlády a zároveň uvede i konkrétní důvody, proč zvažuje personální změny na některých ministerstvech.
Argumentovat tím, že jsou někteří ministři unavení, mi přijde nedostačující, resp. spíše z jeho strany naivní. Jakou dohru budou mít vnitropolitické hrátky kolem Bohuslava Sobotky a jeho unavených ministrů, nechci odhadovat. Věřím však, že příští rok na podzim nebudou unavení i voliči a že přijdou k volbám. A pokud nevyvodí osobní odpovědnost premiér, udělají to voliči za něj…