Rozhovor Haló novin s pozorovatelem voleb 2021 v Ruské federaci Janem Campbellem
Byl jste jako jeden z mála pozorovatelů u voleb v Ruské federaci do Státní dumy (SD). Mohl byste říct, jak volby probíhaly?
Volby do Státní dumy proběhly poprvé v historii Ruské federace po změně Ústavy RF během tří dnů (od 17. do 19. září, včetně).
Hlavní události voleb představují podle osobního hodnocení: 1. Vstup páté a nové politické strany do Státní dumy – Noví lidé; 2. Úspěch KPRF (Komunistické strany Ruské federace); 3. Nejhorší výsledek Liberálně demokratické strany Ruska (Žirinovského) od roku 2007 a 4. Absolutní propad neoliberálů a podobných představitelů liberálního západního myšlení, hospodářského, politického a hodnotového systému.
Připomínám, že od roku 2003 byly ve SD zastoupeny čtyři politické strany: Jednotné Rusko, Komunistická strana RF, Liberálně demokratická strana Ruska a Spravedlivé Rusko. V roce 1999 bylo ve SD zastoupeno šest politických stran, Komunistická strana RF, blok Jediných, blok Vlastenci Ruska, blok Žirinovského, blok Jablko a Svaz pravých sil. Poslední dva jmenované bloky se nedostaly do SD v roce 2003.
Jak je to s novou stranou Noví lidé?
Tato nová politická strana byla založena v roce 2020. Získala 5,33 % hlasů. Strana Noví lidé byla založena pod vedením Andreje Necajeva, zakladatele společnosti Faberlic, nepopiratelně s pomocí starostky Jakutska Sardany Vladimirovny Avksentejevové.
Stranu Noví lidé hodnotím osobně za prvé jako stranu staronových známých osobností. A za druhé, jako výsledek poptávky po nové politické straně. Bylo to jasně vidět a cítit během volební kampaně, hladem po využití principu »novinka«, přístupem k médiím, finančním a administrativním zdrojům, vše dohromady zabezpečující kontinuitu a nerušenou volební kampaň. Za třetí, jako praktickou filiálku vítězné politické strany Jednotné Rusko (JR) již z důvodu blízkosti vedení strany Noví lidé ke Kremlu a prvnímu náměstkovi prezidenta RF Sergeji Kirilenkovi.
S mírným poklesem mandátů, ale přece, vítěz voleb je Jednotné Rusko, tedy co to znamená?
Vítězství strany JR charakterizuje výhra ve 198 jednomandátových okresech z celkových 217. To je ve srovnání s lednovým očekáváním předem zmíněného prvního náměstka prezidenta RF Sergeje Kirilenka více, než on očekával: 45 % hlasů při účasti 45 % voličů. Tyto dvě cifry by umožnily JR získat opět ústavní většinu, to jest 110 mandátů na základě kandidátek a 190 v jednomandátových okresech. Celkově je pravdou, že JR získalo méně hlasů, než ve volbách v roce 2016. Tehdejší výsledek představoval 343 mandátů a vítězství ve 203 jednomandátových okresech a 54,2 % na základě kandidátek.
Volby tedy vyhrálo JR, protože vedení umělo využít třídenní volební proces k efektivní mobilizaci voličů, plně si uvědomilo, že jednou získanou moc a pozici nemůže si dovolit ztratit jen tak, bez boje ve volbách, a že se nevyhne řešení sociálních problémů a výzev v ruské společnosti.
Zajímá nás také výsledek komunistické strany. Ta získala skoro 19 % a posílila v zastoupení ve SD. Jak tady to probíhalo a kde hledat recept, jež bychom mohli použít u nás?
Lze tvrdit, že KPRF dosáhla lepšího výsledku než v roce 2016 (18,96 % ve srovnání s 13,3 %). Lepší výsledek ve volbách v roce 2011 (19,2 %) byl dosažen v době silných protestů. Osobně jsem přesvědčen, že KSRF ale stejně nevyužila všech dnes v RF se nabízejících možností, které si zaslouží podrobnější identifikaci a studium. To i proto, že KPRF předběhla JR v Jakutsku, Chabarovsku a Nenenské autonomní oblasti (NAO), kde existuje trvalý protestní potenciál proti změnám Ústavy RF. KPRF měla podle mého osobního hodnocení nekonzistenční opoziční program a agitaci ze všech politických stran, které se dostaly do SD. Je nutné však, jak jsem již naznačoval, tuto věc velmi dobře a podrobně analyzovat, protože zajímavá je skladba voličů. Slyšel jsem, že KPRF volili i liberální voliči.
Když to tedy vezmeme popořádku, jak to je s Liberálně demokratickou stranou Ruska (LDSR)?
Není pochyb, že LDSR obdržela nejméně hlasů od roku 2007 (8,14 %, dnes 7,5 %). Horší výsledek dosáhla strana v roce 1999, kdy oslovila pouhých 5,98 % voličů. Osobně si myslím, že LDSR se prezentovala jako stará politická strana, s unaveným a staře vyhlížejícím vzdělaným politickým bavičem a lídrem Vladimirem Žirinovským.
A Spravedlivé Rusko (SR) – Za Pravdu?
Toto sjednocení třech politických stran (SR, Za pravdu a Patrioti Ruska) zcela očividně nedosáhlo svého cíle. Proto bude nutné si uvědomit nejenom ve straně Spravedlivé Rusko, ale i ve společném vedení sjednocených stran příčiny neúspěchu. Přestože Spravedlivé Rusko mohlo v minulosti oslovit samo 6,22 % voličů, dnes oslovily společně 7,45 %. Osobně si dovoluji nabídnout připomínku, a to i pro české sjednocovatele politických stran, že 1+1 nemusí být vždy 2, ale i mnohem více, nebo i méně.
No a co ostatní strany, jak to vidíte s nimi?
Podle předběžných volebních výsledků ke dni práce na tomto příspěvku žádná z devíti politických stran nepřekročila 3 % voličů. Uvedená tři procenta dovolují obdržet náhradu výdajů na volební kampaň. Nejblíže této hranici se přiblížila Strana důchodců, ve které kandidoval i můj přítel z univerzity v Jekatěrinburgu Stanislav Nekrasov. Syn rodiny s komunistickou tradicí delší než 100 let. Jeho postřehy k volební kampani, jejímu průběhu a samotným volbám nevylučuji odděleně zveřejnit.
Skutečnost je taková, že devět politických stran, které se nedostaly do Státní dumy, nabralo celkem 8,85 % voličů.
Nabízí se tedy závěrečná otázka. Co z toho všeho vyplývá pro Českou republiku?
Do politiky vstoupila nová politická strana, ne jako ideologická síla, ale jako projekt podporující vládnoucí Jednotné Rusko a Kreml. V ČR lze pozorovat podobný trend.
Z oficiální politiky RF zcela zmizela neoliberální politická síla, včetně různých NGO a podobných západních projektů. Moc takzvaných ruských oligarchů bude nadále oslabovat především ve strategicky důležitých oblastech pro RF i pro EU včetně ČR v oblasti energií a přístupu k přírodním zdrojům.
Pro Českou republiku by bylo nanejvýš výhodné zakázat protiruské aktivity malé množiny politických prozápadních elit a začít vytvářet podmínky pro znovuobnovení vyjednávajícího potenciálu vlády a MZV s vládou a MZV RF již proto, že kvalita času a dění ve světě a sousedství objektivně nehrají ve prospěch současné politiky ČR, včetně obchodní a kulturní politiky.
Řešení komplexních sociálních otázek společnosti bylo volbami potvrzeno jako priorita, a proto zůstane i prioritou Kremlu. Nová vláda RF pod vedením premiéra Ruské federace Michaila Mišustina se bude více věnovat jejich řešení společně se strategickým rozvojem Sibiře, Dálného východu a Arktidy. Souhlasu neoliberálních sil ve Státní dumě netřeba.