V českém Parlamentu poprvé nezasednou komunističtí poslanci. Vrátí se tam ještě někdy? Nebo čeká Komunistickou stranu Čech a Moravy odchod do historie? Vladimír Kroc se ve Dvaceti minutách Radiožurnálu ptal europoslankyně Kateřiny Konečné, nové předsedkyně KSČM.
Do jara jste byla po tři roky místopředsedkyní strany. Připouštíte i část vlastní viny na tom nedávném volebním debaklu?
Určitě připouštím vinu, stejně jako by si měl zhodnotit každý, kdo v komunistické straně je – a především funkcionáři strany – co se dalo udělat jinak.
Kolegům jsem neslibovala rudou budoucnost. Nevyhneme se šetření, uvědomuje si předsedkyně KSČM Kateřina Konečná
Také proto, byť jsem definitivně rezignovala na jaře, jsem svou rezignaci oznámila hned po prohraných krajských volbách, kde podle mě mělo dojít ke změně, protože to byly několikáté prohrané volby v řadě. Ukázalo se, že občané po nás prostě chtějí jiný typ minimálně marketingu té naší politiky. Nestačíme už v jednadvacátém století držet krok s našimi konkurenty.
Definitivně jsem to oznámila členům Ústředního výboru až v dubnu, protože jsme se do té doby kvůli covidu nemohli potkat. Nicméně okamžitě po krajských volbách jsem řekla, že všichni musíme rezignovat a členové strany si musí vybrat nové vedení.
Do jaké míry ten výsledek parlamentních voleb způsobilo to, že KSČM tolerovala menšinovou vládu Andreje Babiše, s čímž část stranické základny, pokud vím, nesouhlasila?
Já si myslím, že tam bylo několik okolností. Za největší, kterou jsme vůbec neodhadli a nebyli na ni jako komunisté připraveni, považuji poslední týden či čtrnáct dní kampaně, kdy se hrálo v podstatě Babiš – Antibabiš. Bylo to vyhrocené mezi dvěma póly a my jsme se v tom absolutně ztráceli, stejně tak jako celou dobu naší tolerance vlády Andreje Babiše.
To jsem velmi poctivě kritizovala, takže to neříkám jen v tuto chvíli, že mám pravdu po boji. Tvrdila jsem, že komunikačně to prostě nezvládáme. Občas jsme měli pocit, že ti občané sami přijdou na to, že jsme zařídili zvyšování důchodů, že jsme zařídili zvyšování minimální mzdy, že jsme dali do rozpočtu peníze na výstavbu bytů. Ale oni na to sami nepřijdou, ani k tomu nemají důvod. Pokud jim to potom správně marketingově neprodáte, tak se nedivme, že veškerou smetanu za kroky, které činila i KSČM – kterými si podmiňovala toleranci vlády – slízal Andrej Babiš. To prostě byl fakt, viděli jsme to dlouhodobě. Stejně tak dlouhodobě podle mě nebyla naše politika úplně čitelná, zvlášť v tom závěru.
Ověřím si, jestli je to správně: mluvíte o nastartování obrody KSČM, je to tak?
Určitě.
Jakou máte představu?
Úkolů je před námi několik. Ty, které jsou dovnitř strany, myslím nemá smysl zmiňovat, ty si musíme vydiskutovat sami. Mým cílem a plánem je ale maximálně do toho půl roku připravit nový programový dokument, který bude odpovídat charakteristice jednadvacátého století.
Bude jasný, stručný, výstižný, budou tam naše hlavní programové priority. Úplně jinak budeme komunikovat s veřejností, chceme se více zaměřit na sociální sítě, ale i na to, že budeme daleko více v ulicích, než jsme byli do této chvíle.
Občas jsme měli pocit, že politiku dělají v Poslanecké sněmovně a že ta politika v ulicích není třeba. Já si ale myslím, že – znovu zopakuji – když jsem zrovna dneska jela kolem těch front na to, abyste vůbec mohli mít nějakou smlouvu na energie, tak se ukazuje, že politika v ulicích bude potřeba o to silnější.
Ve kterých evropských zemí vidí Kateřina Konečná inspiraci pro demokratický socialismus? A proč by se europoslankyně vyslovila pro vystoupení České republiky z Evropské unie? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.