Velkou bitvu jsme prohráli. Nebyla poslední. Jen zmátořit se bude nutné rychle. Dodat kus naděje těm, kteří jsou zklamáni a připraveni rezignovat. Jenže rezignace by byla vítězstvím těch druhých. Konec nadějí na sociální rovnost, na navrácení socialismu do největších snů lidstva, sociální rovnosti, po níž toužily generace. Ten sen je, byť potlačen momentální společenskou situací a strachem, aby nebyl konec i toho mála, co lidem ještě nevzal všemocný kapitál, je tu, i když zatím třeba jen v podvědomí. Je třeba ho však probudit.
Kola dějin se nenechají zastavit, jak kdysi správně řekl Jiří Dimitrov před soudem v nacistickém Německu, a míří k vítězství socialismu, k vítězství sociální spravedlnosti, kde nebude exekutorů, lidí bez domova, nezaměstnaných a chudáků, kde nebudou ti, co mají nakradené miliardy, a ti, kteří se, obrazně řečeno, bojí dalšího měsíce. Jeho slova platí i v současnosti. Ať ti, co tleskají našemu současnému propadu, si nemyslí, že je to jejich definitivní vítězství. Kapitál na čas může vítězit, ale sám sebe nahlodává a jen čas ukáže, kdy lidé pochopí, že jeho dny jsou sečteny.
A u nás? Jak dlouho může vydržet u moci různorodá skupina vyslanců kapitálu, když se už nyní vzájemně podvádějí? Copak příklad vyřazení silnějších Pirátů v jedné z koalic na úkor těch, kteří by se sami možná dokonce do Poslanecké sněmovny ani nedostali, nestačí?
Brzy se tento slepenec, který se dostal k moci, začne pomalu rozkládat, i když na sociálně slabých se dopustí mnohých zločinů, a pro ty, kteří přijdou po nich, to bude stát dost úsilí napravit to, co nechali za sebou. Někdy to nemusí být dokonce jednoduše návratné. Ale nic není nadobro ztraceno.
Co z toho vyplývá pro nás komunisty? Chce to jen společně se znovu nadechnout a získávat krok za krokem svou rozvážnou politikou »ty ztracené«, kteří tentokrát v nevíře nás opustili. Odložit spory, osobní ambice a táhnout za jeden provaz. Na to jsme bohužel v posledních letech zapomínali.
Za několik dnů se bude konat sjezd naší strany. Zvolí nové vedení a postaví před nás úkol znovu se postavit do čela těch, kteří nejvíce trpí všežravostí kapitálu, a odhalovat úlisnost jeho propagandy, která zastírá havlovskými frázemi podstatu současné situace. Znovu vrátit Komunistické straně Čech a Moravy její místo v české politice, tentokrát již jednotně, protože naše cíle, bránit ty nejohroženější, ty, kteří nejvíce trpí všežravostí kapitálu - to neudělá nikdo za nás. Rezignace totiž není a nebude náš program.