Rozhovor Haló novin s Vojtěchem Filipem, odstupujícím předsedou ÚV KSČM
Pane předsedo, jak byste shrnul výsledky voleb?
Je to pro mě velké zklamání a pro KSČM je to debakl, který znamená, že poprvé v novodobé historii nebude komunistická strana součástí parlamentní demokracie v České republice. Před komunisty stojí nyní úkol udělat všechno pro to, aby se na výsluní znovu dostali.
Do parlamentu se nedostala ani ČSSD. Jak to vidíte celkově, že levice propadla? Tam přece musí být více faktorů, které se sčítají?
Jsou dva základní faktory. Jeden je objektivní, to je obecně ústup levice v Evropě, a její obnovování je pomalé. Nakonec Die Linke v Německu se dostala do Bundestagu jenom díky přímým mandátům a výsledek v Norsku je dán také tím, nakolik je norský vývoj komplikovaný. Nejsme ani v Ruské federaci, kde se komunistům daří momentálně lépe.
Subjektivní důvod v případě naší strany je v tom, že jsme neměli schopnost přesvědčit občany o potřebě silné levicové strany, a oni své hlasy rozdělili do jiných stran. Levicové projekty nebo levicová řešení zaměňovali často jenom s řešeními národními nebo pronárodními a tam samozřejmě vznikly jak napravo, tak nalevo další subjekty, které nejen že se s námi nespojily a nespolupracovaly, ale vytvořily vlastní kandidátní listiny, takže se ten levicový potenciál v podstatě rozpadl do více politických subjektů.
Kdo si myslíte, že odebral KSČM hlasy?
Tentokrát to byla spíše Přísaha a některé drobné subjekty, část hlasů odešlo i k Trikoloře, část hlasů zůstalo u hnutí ANO.
Co bude znamenat neúčast KSČM v parlamentu pro občany České republiky?
Já myslím, že to bude dramatické zejména z pohledu vývoje sociálního systému v ČR, protože když jsem zkoumal – a psal jsem o tom – programy těch jednotlivých stran, které uspěly ve volbách, tak úspory se budou hledat zejména na lidech, a to si myslím, že bude pro občany velmi těžké období, když očekáváme obecné zdražování a zastaví se růst důchodů a mezd, ale náklady porostou.
To ale bude generovat zase další nespokojené občany, kteří by se mohli obrátit na KSČM a postupně se přihlásit ke komunistickému hnutí…
Já myslím, že to bude určitě generovat další nespokojené lidi. Ke komu se budou hlásit, bude záležet na tom, jestli budeme schopni integrovat ty nespokojené k nám, nebo alespoň k těm, se kterými můžeme spolupracovat. Já obecně lituji, že se nám nepodařilo nejen rozvinout, ale uspět s projektem Spojenectví Práce a Solidarity, který byl základem té širší levicové spolupráce. Zakládali jsme jej v roce 2010 a po našich úspěších jsme v roce 2012 a 2013 příliš spěchali a mysleli jsme, že to zvládneme jako KSČM sami – a nebyla to pravda. Překonání té nespolupráce se projevilo jenom v roce 2019 při evropských volbách, kdy se nám podařilo překonat alespoň to dělení strany z roku 1993.
Jak vidíte budoucnost strany?
Já určitě pozitivně, protože od roku 1990 do strany vstoupila řada lidí, i mladých, i těch zkušených, a myslím si, že platí – pro komunisty zvlášť – že vstanou noví bojovníci. Bude to těžké, ale je to určitě možné.
Jak moc ublížil KSČM takzvaný toleranční patent a podpora hnutí ANO?
Tak u některých lidí určitě ublížil, možná, že jsme to neuměli správně vysvětlit, nebo to lidé brali jako danou věc, že to, co jsme prosazovali, prosadí hnutí ANO samo. Ale to tak není. Ukáže se, jestli náš program byl správný nebo špatný, až časem, až ve vývoji, až lidé pochopí, nebo lépe řečeno až na lidi dopadne to, že to zúžení politického spektra na konzervativce a liberály v podstatě velmi zploští politická řešení, která ale nebudou ve prospěch občanů, protože princip solidarity se od těchto dvou politických směrů, konzervativců a neoliberálů, nemůže očekávat.
Co říkáte svým preferenčním hlasům v Jihočeském kraji a výsledkům?
Já bych chtěl poděkovat všem těm občanům Jihočeského kraje, kteří dali hlas KSČM, a děkuji i za podporu, kterou jsem měl já osobně.
Co byste řekl závěrem?
Myslím, že je důležité, abychom nepropadli malomyslnosti a měli schopnost překonat tuto krizi, jak v KSČM, tak i celé levice.