Volební kampaň přináší někdy vážně jindy úsměvné setkání. Při diskusi mne zastavil jeden kamarád a povídá: »Člověče, mám teď potíže se spaním. Ne a ne zabrat. Kolikrát jsem ještě ve tři ráno vzhůru.« Já na to: »Nějaký zdravotní problém?« »Co zdravotní problém,« odvětil, »to je kvůli těm vybitým bateriím protivzdušné obrany státu. Už abychom je dobili, nebo se strachy fakt nevyspím...«
Dobijeme, kamaráde, dobijeme. Ministerstvo obrany už se činí. Pořizuje totiž hned čtyři baterie protivzdušné obrany, resp. protiletadlový raketový systém Spyder, z produkce izraelské státní společnosti Rafael. Původně za 10 miliard korun, teď se však dosti reálně hovoří až o 15 miliardách. Prostě nám ty ceny v průběhu času, tedy od uzavření smlouvy po její finální naplnění, nějak záhadně rostou. Nebo je někdo »blbě« počítá. Kdo ví, ale Spyder určitě není jediná »zázračně« prodražená armádní zakázka.
Toto ovšem komentovat nehodlám, stejně jako se tentokrát nechci zabývat potřebností tohoto systému. Pro samotné uzavření zmíněného obchodu s Izraelci totiž byla klíčová participace českého průmyslu na systému Spyder. Nicméně k žádnému parafování smlouvy mezi zahraničním dodavatelem a českými firmami dosud nedošlo. Netečný a váhavý postoj ministerstva obrany je varující. Jak v této souvislosti »neoficiálně« uvádí Ekonomický deník, tento krok protahuje i sám izraelský dodavatel s tím, aby nejdříve došlo k podpisu hlavního kontraktu s ministerstvem. Jenže pak by hrozilo, že... »ministerstvo a potažmo české firmy ztratí hlavní páku na izraelského dodavatele, aby byl český průmyslový podíl plnohodnotně zajištěn,« obává se Ekonomický deník.
KSČM bude teď i po volbách tuto transakci bedlivě sledovat a určitě vyzve ministerstvo obrany, aby vysvětlilo, proč dosud o finálním podílu českých firem na systému Spyder nerozhodlo. Nebo je to od resortu obrany zase jen další nečitelná hra s kdo ví jakým záměrem? Musel jsem odpovědět onomu známému.