Rozhovor Haló novin s Otakarem Kovaříkem, kandidátem KSČM do Sněmovny za Pardubický kraj
Ačkoli jste profesí softwarový vývojář, tak se velmi zajímáte také o historii, politologii, což jste řekl v rozhovoru pro náš list před časem. Je taková kombinace oborů podle vás dobrou průpravou do vysoké politiky, o kterou se ucházíte?
Vyvíjet a navrhovat software jsem začal už při studiu na ČVUT. To je můj hlavní obor. Ostatní odvětví sleduji se zájmem. Vždy si rád poslechnu zkušenosti odborníků a rozšířím si obzory. Úzká specializace bez rozhledu je na škodu nejen v politice.
V jakém výboru byste v případě zvolení rád pracoval jako poslanec?
V současné době je mi nejbližší sněmovní výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který se zabývá i agendou dřívějšího ministerstva informatiky. To nejvíce pokrývá můj oborový profil. Byl bych rád, kdyby vznikla komise nebo výbor se speciálním zaměřením na informatiku, průmysl 4.0 a jeho multidisciplinární přesah.
Nebránil bych se být členem i jiného výboru, kde by mělo smysl, abych byl členem.
Často se mluví o nutnosti zvýšit ochranu před kyberútoky. A často se řekne napřímo, nebo naznačí, že adresy hackerů se nacházejí kdesi v Rusku. Není náhodou možné, že si hackeři upraví identitu, že není poznat, odkud přicházejí tyto útoky a že jde o geopolitický boj?
Tohle jsou z velké části spekulace, které nejde jistě potvrdit, ale ani vyvrátit. Pro běžného uživatele a občana je nutné dodržovat doporučená opatření a ohledně zpráv je to stejné jako v jiné oblasti.
Některé jasné informace se po několika letech stanou vyvrácenými. Často už ale mimo hlavní pozornost médií. To je velká škoda, protože je pak těžké najít pravdu i zpětně. Občas mám nejen ohledně útoků hackerů pocit, že zloděj křičí: »Chyťte zloděje«.
Když jsme před několika lety dělali podobný rozhovor, upozorňoval jsem na riziko cenzury. To je to nejhorší, co se už nyní děje. Předkládána je jedna oficiální pravda. Kdokoli pochybuje, je označen za šiřitele fake news.
Cenzura na sociálních sítích se za posledních pár let rozrostla do takových rozměrů, že už není možné kritizovat Čínu za její cenzuru internetového prostoru. Už jsme tam bohužel také. Téma svobody nejen na sociálních sítích je pro mě klíčové.
Jak hodnotíte to, že jsou blokovány účty některých uživatelů sociálních sítí – prý za nevhodný obsah, nebo jsou některé věci na sociálních sítích smazány? Chápu, že například dětská pornografie se trestně stíhá, a tedy i maže na internetu, ale názory? Zastánci zásahů zase hovoří o tom, že fašistické názory také není možné volně šířit sítěmi.
Není možné, aby firma s monopolem v oblasti sociálních sítí, jako je v našem případě Facebook, určovala společenskou morálku a trestala uživatele. Uživatele, kteří přitom neporušují žádný zákon. Sociální inženýrství realizované na naší společnosti v rukou soukromé firmy, která má zištné zájmy? S tím nesmí souhlasit žádný soudný člověk. Netušil jsem, že se podobné masové cenzury dožiju. V dnešní době se to ale běžně děje.
Společnost a náš svět se stále více elektronizují, tím však roste riziko možného zneužití - nejen v běžném životě, v evidencích všeho druhu, v zajištění dopravy (autonomní dopravní prostředky), a to nemluvím o vojenství, kde fatální chyba techniky může vyvolat válku. Nebojíte se toho?
Nebojím. Kdo se takto bojí, nemohl by s klidem ani vyjít z domu. Na druhou stranu využívání i citlivých osobních dat velkými korporacemi je velké etické téma. Jsem rád, že se o tom mluví.
Vezmu to postupně. Takzvaný »Big Tech«, jak se digitálním gigantům říká, občas může přerůst až přes zákon. Případně tyto firmy mohou operovat v oblasti, kterou zákony dobře nepokrývají. Ohledně zmíněné cenzury se to již děje. Korporace z digitálního světa přerůstají státní útvary, kde obchodují. To není dobře.
Autonomní řízení s sebou nese mnoho otázek. Zase etických. Pokud by se měl automobil rozhodnout, jestli nabourá do kočárku, nebo do osoby, která kočárek vede, jak se rozhodne? V aplikaci plně autonomních aut jsme na začátku. Přehnané obavy nejsou potřeba. Metro je automatizované už mnoho desítek let a jezdí dobře. Dokud nebudou systémy schopny samostatného nasazení, nebudou použity.
Ohledně vojenských technologií jsem klidný. Největší hrozby proběhly v době studené války, kdy automatické vyhodnocovací systémy byly ještě v plenkách.
Neřítíme se do neznáma, aniž bychom jako lidstvo věděli, jak to dopadne? Jaké jsou záruky, že elektronika je a bude bezpečná a nelze ji zneužít?
Řítíme se do neznáma jako v každém momentu naší historie. Pokrok není nic nového. Jen se změnila oblast, kde je největší pokrok viditelný pro každého z nás. Máme nové prostředky, které nám mohou pomáhat v každodenním životě.
Podívejte, skoro každá věc se dá zneužít. Není ale důvod malovat čerta na zeď. Pokrok vnímám pozitivně.
Zajisté sledujete neslavný konec naší mise v Afghánistánu a prohru NATO. Z Afghánistánu byly vyvezeny desetitisíce Afghánců. Je to útěk ze zoufalství, nebo vývoz schopných lidí, kteří své zemi mohou něco nabídnout?
Když vidím situaci, kdy lidé doslova naskakovali na vzlétající letadla, aby pak padali ze stometrových výšek na runway, tak nepochybuji o tom, že je žene zoufalství. Jsem přesvědčen, že dokud bude v Afghánistánu na prvním místě spor o právo šaría a sektářské otázky, tak jim schopní lidé ani nemají co nabídnout.
Zásadní je podívat se zpět na celou zbytečnou anabázi. Dvacet let nesmyslné války, ve které zemřeli i čeští občané. Vynaložily se zbytečné prostředky a země se opouští rozvrácená.
Stažení vojsk, které provedl americký prezident Biden, bylo ostudné. Prakticky všechno, co o situaci v Afghánistánu americký prezident pronesl, bylo naopak. Američané nezvládli ani odsun svých vojsk. Úprk byl - obrazně - jako ze Saigonu.
Komu tyhle války prospívají? Proč je máme podporovat? Měli bychom se z této zkušenosti poučit a už ji nikdy neopakovat!
Občan by se až tak nezajímal o to, co se děje tisíce kilometrů od něho, ale čím více peněz jde do armády, tím méně zbývá na zajištění důstojného života obyvatel, na výstavbu sociálních zařízení, domovů seniorů, hospiců apod. V současné době pozorujeme růst nákladů na všechno. Co vy na to?
Snadná odpověď by byla: Nedivme se, když žijeme v kapitalismu. Náklady na armádu jsou potřeba. Důležité ale je, na co se rozpočet opravdu využije. Okolo každé větší armádní zakázky se objeví nějaká kauza. Navíc z naší země unikají miliardy spekulacemi s nákupem zboží a služeb od mateřských firem. Další miliardy jdou ze země v podobě dividend putujících k mateřským firmám. Peníze na potřebné aktivity, které pomohou občanům, dokážeme najít.
Dochází opět na slova komunistů, jak důležité je podpořit družstevní, státní či obecní výstavbu bytů a podpořit místní - české - zemědělce a potravináře. Jak s tímto fenoménem, tedy růstem životních nákladů a nemožností mladých získat vlastní bydlení, pracujete v kampani?
V otázce jste vlastně už odpověděla. Bez větších změn ve fungování společnosti se budou nůžky mezi bohatými a chudými rozevírat. Střední vrstva bude stále víc a víc ohrožená. Pokud se nezmění směřování společnosti, tak nás čekají nehezké vyhlídky.
Velmi mě to tíží kvůli budoucnosti nás všech. Mám s přítelkyní Petrou dvě úžasné děti. Chci, aby nejen ony vyrůstaly ve spravedlivé společnosti s možností žít spokojený život.
V kontaktní kampani, kterou vedu, se u občanů setkávám i s názorem, že se nyní mají poměrně dobře. Opravdu se ale máme všichni dobře? Na koupi bytu běžný pracující člověk nedosáhne. Někteří lidé se mají pocitově relativně dobře, ale i tak balancují na hraně. Stačí málo, například výkyv v jejich příjmech, a z člověka, který se jeví jako zajištěný, se stává člověk v existenční krizi.
Je i řada profesí, které mají poměrně dobré mzdové zajištění, ale kdyby tito lidé nemohli z jakéhokoli důvodu pracovat, tak by také okamžitě pocítili tíhu, kterou občané s nižším příjmem řeší pomalu každým dnem. Těžko by například spláceli vysoké hypotéky anebo půjčky. Linie mezi pocitem zajištění a chudobou je tenká. Tenčí, než se mnozí domnívají.
S jakými potížemi a problémy se potýkají občané ve vašem kraji a městě Pardubicích?
Většina věcí už tu nějakou formou padla. Enormní nárůst nákladů na život, nedostupné bydlení a problémy, které jsou průřezové.
Co je obzvlášť kritické u nás v kraji, je doprava. Jsme na tepně mezi východem a západem republiky. Sice probíhá výstavba D35, ale po dokončení plánovaných úseků přijde enormní zatížení obcí, které budou mezi koncem dálnice a Olomouckým krajem. D35 se musí dotáhnout až do konce co nejdříve. Nejen Pardubice ještě nemají nutné obchvaty a u Chrudimi je obchvat nedostavěný.
Čeká nás mnoho práce. Jiné strany straší šetřením na lidech. To není cesta.
Často slyším nemalou kritiku na postupy poslaneckého klubu KSČM. I proto kandiduji. Chci, aby se za naše poslance mohl postavit každý straník.
Monika HOŘENÍ