Kamil Vejvoda: Pro mě je prioritou bezpečnost nejzranitelnějších - seniorů a dětí

22. 9. 2021

Rozhovor Haló novin s Kamilem Vejvodou, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny za Kraj Vysočina

Máte ve své volební kampani ve finiši »pěkný frmol«, jak se lidově říká, nebo spoléháte na to, že jako předseda OV KSČM ve Žďáru nad Sázavou jste znám voličům?

Volební kampaň opravdu vrcholí a poslední trumfy vytahují lídři všech kandidujících stran. Zmrzliny, kamiony, knihy a občas opravdu i »opičárny« vážených kandidátů, aby na sebe upozornili. Začala jste hovorovou češtinou, budu tedy pokračovat: proti gustu žádný dišputát. KSČM je stará dáma a sluší jí spíše klasika – setkávání, diskuse, rozdávání letáčků s vysvětlením našich priorit. Já osobně nevyhledávám konflikty, nepřesvědčuji naše odpůrce.

Jak to, prosím, myslíte s tou starou dámou? Však pohled KSČM směřuje do budoucnosti, nasává do sebe moderní trendy, chce promlouvat k mladým, není zastydlá ani zastaralá.

KSČM směřuje do budoucnosti a já si přeji, aby s přibývajícím věkem rostla do krásy. Myslím, že statečně drží krok s ostatními politickými stranami a často své konkurenty převyšuje rozvahou, množstvím zkušeností a korektním vystupováním. Jako muž bych to řekl asi tak, že být ve společnosti s kultivovanou a moudrou dámou upřednostňuji před rozjívenou, zbrklou a tápající třicátnicí.

Jaké jsou reakce voličů, pokud s nimi hovoříte jako kandidát komunistické strany? Jak například občané hodnotí práci poslanců a poslankyň KSČM v tomto volebním období?

Vzhledem k tomu, že svoji kampaň vedu cíleně, musím říci, že jsem s reakcemi spokojený, často až překvapený. Určitě chybí větší sympatie mladých. Je vidět, že škola bere historii podle pravidla, »koho chleba jíš, toho píseň zpívej«, a snaha o spravedlivé pohledy a dělení na dobré a zlé chybí.

Je pravda, že sounáležitost s KSČM voliči spíše skrývají. Chápu, že pro odpůrce KSČM je trnem v oku podpora vlády v důležitých bodech právě komunisty. V tomto volebním období to bylo několikrát a naši poslanci se, myslím, zachovali správně.

Váš kraj je krajem zemědělským, dříve se říkávalo i bramborářským – aspoň má generace se to dokonce učívala ve škole. Platí to ještě?

Lány s brambory bychom zde již těžko hledali. Nejen, že jsme se o bramborářském kraji učili, ale také jsme se jako studenti aktivně zúčastňovali jejich sklizně. Ještě za čertem, dnes již skoro historickým strojem, později na kombajnu, a to vše doprovázeno jekotem těch, kdo se štítí myší (úsměv).

Jak si stojíte v kraji s ornou půdou? Je také tak, jako ve zbytku republiky, dramaticky ukusována různými logistickými centry a sklady řetězců, které jdou hlavně do šířky, ne do výšky?

Kolem větších měst je to samozřejmé i na Vysočině. Předpokládám však, že výstavbu může ovlivnit každá obec a činí tak zodpovědně s ohledem na zaměstnanost svých lidí. Musím však dodat, že vzhledem k tomu, jak se nepěstuje, co je třeba a co by se pěstovat mohlo, nemluvě o tom, co jsme předvedli s lesy na Vysočině, je té nevyužité půdy stále víc.

Komunisté byli mezi těmi poslanci, kteří se snažili uzákonit, aby určitou část potravinářského zboží nabízeného v řetězcích na území ČR tvořily české potraviny. Okamžitě se ozvala lobby svazu obchodu a odmítla to. Jak vy se díváte na tuto možnost, protože co dnes není, může přece v budoucnu být?

Řekl bych, že by se ta lobby měla spíš začít starat o to, aby naši zemědělci měli rovné podmínky se zemědělci elitními, tedy z původních »západních« zemí Unie. Možná by se věci ekonomiky nemusely řešit příkazem.

Čeští producenti potravin, čeští zemědělci si stěžují, že růst cen všech komodit, jež jsou jejich vstupními náklady, je enormní a že nemají třeba takovou podporu jako některé obchodní subjekty v zemích EU. Jak by měla být podle vás zařízena podpora českým zemědělcům a producentům potravin?

Čeští producenti potravin potřebují podporu a uznání všeobecně. Práce v zemědělství je náročná a všech, kdo se pro ni rozhodnou, je třeba si vážit. Už zřízení provozovny je obtížné a prosadit se na trhu také. Zvlášť těžké to mají ti nejmenší. V začátcích podnikání může nyní pomoci i změna stavebního zákona, snad zjednoduší nutné stavební úpravy. Dodržet všechny předpisy, včetně těch hygienických, je velmi náročné a těžce splnitelné.

Výroba potravin vyžaduje rozmanitou práci v zemědělství, a to se rovná práci se živým organismem, který nepočká. Pokud mají jiné země Evropské unie komfortnější podporu, je třeba podmínky bezpodmínečně srovnat. A pomoc na vnitřním trhu? Vzpomeňme na zákazy prodeje potravin na trzích během letošního jara. Co k tomu dodat? Raději pomlčet.

Jak se chováte v obchodě coby spotřebitel? Sledujete, odkud jsou potravinářské výrobky, kdo je vyrobil, jaká je jejich cena?

Coby spotřebitel jsem konzervativní. Upřednostňuji vyzkoušené značky, ale novinkám na trhu se úplně nebráním. Původ, cenu a vzhled samozřejmě při nákupu beru na zřetel, ale abych pod lupou zkoumal složení, to tedy ne.

Na občany dopadá nyní nárůst cen prakticky ve všech komoditách trhu. Jedním slovem rostou veškeré životní náklady. Jistě na to voliči poukazují. Jak jim odpovídáte, jaké návrhy na řešení tohoto strmého růstu cen mají komunisté?

Ocitli jsme se v době nadbytku. Mít se dobře a ještě lépe chce každý. Někdo má na výlet do vesmíru, jiný nemá ani kde bydlet. Jsou to propastné rozdíly. Co s tím? Někde trochu přibrzdit, jinde přidat. Možná by pomohlo, kdyby byla konečně přijata tzv. evropská směrnice o práci, která, na rozdíl od evidentních nesmyslů z dílny EU, přijata dosud nebyla, i když implementována už měla být. Třeba by to většině těch, co jsou postiženi drahotou, opravdu pomohlo.

Kdo projíždí krajinou Vysočiny, trápí ho smutné pohledy do tamních lesů po útoku kůrovce. Je situace již našimi lesáky zvládnuta?

Kůrovec je vážné téma. Jednotný postup proti jeho šíření neexistuje, názory se liší a zdá se, že majitelé lesů bojují tak, jak jim síly a prostředky umožňují. Výsadba nových stromů snad již bude více v souladu s prostředím, ve kterém se les obnovuje, a sníží se tak jeho zranitelnost. Máme řadu odborníků, kteří by měli být schopni takový způsob určit. V každém případě je to běh na dlouhou trať.

Jste také komunálním politikem, zastupitelem ve vaší domovské obci Nížkov. Seznamte nás, prosím, s Nížkovem. Předpokládám, že naši čtenáři a čtenářky většinou neměli možnost jej poznat.

Ano, jsem jedním z patnácti zastupitelů obce Nížkov, která se rozkládá jihozápadně od okresního města Žďár nad Sázavou a pár kilometrů severovýchodně od Polné. Převahu zde mají KDU-ČSL a Sdružení nezávislých kandidátů. Za jiné strany jsem v zastupitelstvu jen já sám, člen KSČM.

Naše obec má kolem tisíce obyvatel a je považována za jedno z nejstarších osídlení Českomoravské vrchoviny. Založili ji mniši ve 13. století, když zde postavili malý klášter. Nachází se zde rozvodí Černého a Severního moře, což považuji za zajímavé. Snažíme se o společenský život v obci, pořádáme pro občany akce kulturní i sportovní. Myslím, že se nijak zvlášť nelišíme od ostatních obcí, nechceme, aby mladí odcházeli za lepším. Patnáct kilometrů vzdálený Žďár nad Sázavou je velkým lákadlem.

A mohou v Nížkově mladí lidé založit rodinu? Jaká je připravenost bytů či zainvestovaných pozemků pro mladé páry, jaké jsou možnosti získat bydlení ve Žďáru, kde politicky pracujete?

Po celé republice je získání bydlení velký problém. Nákup pozemku na stavbu nebo nákup staršího domu pro rekonstrukci na venkově je jediná možnost. Tam se ceny pohybují ještě v únosných číslech. Ale spíše to využívají ti městští a bohatí, kteří na venkov utíkají z ruchu velkoměsta. Tak se stává, že mladí z venkova utíkají za prací do města a důchodci z měst okupují venkov.

Nížkov a celá Vysočina nejsou výjimkou. Bydlení je dnes předmětem šmeliny a investování těch nejbohatších. Pokud se toto nezmění, je každá rada drahá.

Co je pro vás z volebního programu KSČM nejzásadnější?

Celý volební program komunistů považuji za zásadní, proto ho také ve svých předvolebních setkáních prezentuji. Je potěšitelné, že na řadě témat se kandidáti napříč politickým spektrem shodují. Ale stává se, že na základě různých životních situací dospějete k názoru, že něco je přece jen důležitější. Sám jsem si prošel peklem, kdy náhoda, možná i nedbalost při výkonu práce, byla příčinou smrti mého dítěte. Proto je pro mě prioritou zaručení bezpečnosti těch nejzranitelnějších, seniorů a dětí.

Monika HOŘENÍ

Autor: 
Mediální úsek ÚV KSČM
Zdroj: 
Haló noviny / Monika Hoření