Dvojí oslavy založení samostatného československého státu rozhodně neznamenají ukázku demokracie a sounáležitosti, ať už hovoříme o domácí půdě, či zahraničí. Dá se říct, že Michal Horáček zahájil svoji prezidentskou kampaň. Zdali šťastně, či poněkud teatrálně a zneužil k tomu státní svátek, to nechť si rozhodne každý z nás sám.
Výzva umělců, podepisování petic v divadlech a nakonec odpověď poslance Petra Gazdíka, kolikže je ten Staromák stál, je tak trochu udivující. Jestliže umělci reagují spontánně na odpor proti prezidentu Zemanovi, proč tedy podle Gazdíka byli někteří z nich placeni? A kdo vlastně byl účastníkem této pseudo oslavy? Myslím, že hrubou chybou Horáčka v roli moderátora bylo, že nemoderoval alespoň také v angličtině. Zahraniční turisté, kteří v hojném počtu Staroměstské náměstí navštívili, totiž mohutně protestovali proti tomu, aby se mezi zpíváním ještě povídalo, a ke všemu pouze česky. A tak i mnozí naši občané až na náměstí pochopili, že se jedná o Horáčkovu volební kampaň na prezidenta České republiky. Jedno je však jisté, získat Prahu neznamená vyhrát prezidentské volby. Výzvy k občanskému neklidu mohou být velmi nebezpečné, neboť se snaží stavět naše občany proti sobě. Násilí a nepokoje rozhodně neznamenají demokratickou diskuzi. A co můžeme čekat dál? Samozřejmě se tito aktéři setkání na Staroměstském náměstí budou snažit tyto aktivity rozvinout až k 17. listopadu.
Magistrát Prahy některé průvody zakázal. Uvidíme, komu dají lidé za pravdu. Zdali těm, kteří to myslí s naším státem a jeho občany doopravdy, nebo těm, kteří využívají různá výročí ke své popularitě. 17. listopad je svátek, který má především připomenout perzekuce studentů v roce 1939. A tomuto svátku bychom se měli všichni poklonit, protože právě mladí lidé tehdy vyjádřili svůj názor a mnozí z nich za něj zaplatili svými životy.