Rozhovor Haló novin s Karlem Dvořákem, kandidátem KSČM do Sněmovny v Kraji Vysočina
Představte se, prosím, našim čtenářům a voličům. Co vás vede k tomu, že kandidujete do Poslanecké sněmovny?
Řekl bych, že jsem docela normální, ještě snad mladý muž. Jsem Chotěbořák, narodil jsem se zde a s rodinou v Chotěboři žiji dosud, a nehodlám na tom nic měnit. Jsem ženatý, máme dvě dcery, obě studují. A jak jsem se dostal ke kandidatuře do PS PČR? Už před čtyřmi lety jsem byl vytipován jako mladá posila kandidátní listiny. Pro letošek to bylo tak nějak samozřejmé. Možná i proto, že jsem v rodině již čtvrtá generace členů KSČ a později KSČM.
Jste zkušeným zastupitelem, politikem? Jak dlouho se věnujete veřejné práci pro občany?
V politice nejsem zase až tak dlouho. Do KSČM jsem vstoupil tehdy, kdy řada ostatních ze strany z různých důvodů odcházela. Můj důvod, proč jsem v komunistické straně? Už jsem několikrát uvedl, že hlavně proto, aby staří členové nebyli sami na ústrky, nadávky a opovrhování. Mám mezi nimi hodně přátel a známých.
Komunální volby pro mě v mém bydlišti nebyly úspěšné. Kandidoval jsem dvakrát, jednou z toho ještě jako nestraník. Komunální politika mi není cizí, pracoval jsem ve výborech a komisích, ale aktivně jako zastupitel města nikdy. V únoru 2020 jsem se stal z člena Okresního výboru KSČM Havlíčkův Brod jeho předsedou. I tady jsem politickým nováčkem. Krajským zastupitelem jsem necelý rok, takže také vlastně začátečník.
Co hýbe momentálně vaší prací na »kraji«? V krajském zastupitelstvu Kraje Vysočina pracují toto volební období jen tři komunisté, tedy logická otázka zní: Jak jste si rozdělili práci?
Ano, v krajském zastupitelstvu jsme pouze tři komunisté a jsme samozřejmě v opozici. I tak je to úspěch, jsou kraje, kde KSČM nemá krajské zastupitele žádné. Máme zastoupení ze dvou okresů z celkových pěti. Já jsem členem finančního výboru a redakční rady měsíčníku pro občany Kraj Vysočina. Aktivně se zúčastňuji všech jednání v Jihlavě. Práce pro kraj je zajímavá a musím se přiznat, že jsem náš kraj určitě neznal do poslední vesničky či samoty. Hlavně v oblasti různých dotací se objevují názvy obcí, kam se ze zvědavosti jedu osobně podívat.
Náš kraj je poměrně drsný, bez velkoměstských manýrů, máme jen jednu vysokou školu, vesničky bez obchodů a hospod, lesy poničené kůrovcem, nedostatek zubařů, ve hře je i místo pro ukládání použitého jaderného paliva. Ale je krásný. Každé celostátní téma je i tématem našeho kraje, často násobně větším.
A pomáhají vám v práci například ti, kteří s vámi kandidovali do zastupitelstva a nedostali se?
S těmi, hlavně z mého okresu, jsem v kontaktu stále. Spoléhám na jejich podněty a připomínky.
Co je největším problémem v Havlíčkově Brodě?
Musím se přiznat, že problémy okresního města detailně neznám. V zastupitelstvu tohoto města jsou moji kolegové, komunisté z Havlíčkova Brodu. Havlíčkův Brod je pro mě místem mého pracoviště, některých úřadů, které ke své činnosti potřebuji, a místem vybraných zdravotnických zařízení, která v Chotěboři nemáme.
Problémy vidím jako všichni dojíždějící občané. Objížďky, kolony, nedostatek parkovacích míst.
Ne všichni znají vaše okresní město, které nese ve svém názvu jméno vlasteneckého novináře, jenž je pro mnohé novináře skutečným vzorem. Co všechno je v Brodu věnováno K. H. Borovskému?
V Havlíčkově Brodě jsem strávil roky středoškolského studia. Moje škola se dosud nachází - a letos se dočkala i krajské investice do nového gastrostudia - v blízkosti centrálního brodského parku Budoucnost, jehož dominantou je socha právě K. H. Borovského. Každý brodský žák a student určitě navštívil také Havlíčkův dům v horní části náměstí. Pokud mluvíme o K. H. Borovském, hodí se zmínit se i o Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě na břehu Sázavy. Ta čeká na vyhodnocení soutěže architektonicky zajímavých staveb a uchází se o titul Stavba Vysočiny. V knihovně lze určitě načerpat spoustu informací o K. H. B.
Znají obyvatelé Havlíčkova Brodu dílo tohoto novináře a spisovatele? Věnují se například učitelé na havlíčkobrodských školách více a hlouběji seznámení s touto naší historickou postavou?
Myslím, že K. H. Borovský je osobností známou napříč celým krajem. Brodští pořádali letos už 17. ročník Letní žurnalistické školy K. H. Borovského pro budoucí novináře. Tři letošní výročí, která jsou spjata s Havlíčkem (1821-1856), se stala tématem různých akcí. Bylo vzpomenuto 200 let od jeho narození, 165 let od úmrtí a 170 let od vyvezení do Brixenu. Pokud vím, akce probíhají v Havlíčkově Brodě, v Havlíčkově Borové, v Chotěboři, v Malči. Školy jsou vždy pravidelnými návštěvníky.
I vy trochu vstupujete do práce novinářské jako člen redakční rady krajského zpravodaje. Tyto krajské - i místní - zpravodaje jsou mnohde pod velkou kritikou veřejnosti, že si v nich momentální představitelé radnice či krajského úřadu dělají za peníze daňových poplatníků vlastní propagaci. Jaké máte zkušeností z členství v redakční radě? Jaký prostor mají komunisté v krajských listech Kraje Vysočina?
O novinařinu se pokoušejí v měsíčníku pro občany s názvem Kraj Vysočina všichni krajští zastupitelé. Své postřehy publikují všechny politické subjekty. Je jich sedm a jednu stránku novin mají spravedlivě rozdělenou. Každá politická strana či uskupení má měsíčně prostor pro jeden článek, zbytek je doplňován dvěma články vždy dvou uskupení. V článcích není zvykem zdůrazňovat svoji politickou příslušnost, zastupitelé se spíše vyjadřují k aktuálním otázkám. Zbytek těchto krajských novin obsahuje články týkající se života v kraji a je zde i nějaká inzerce.
Noviny mají podle mě slušnou úroveň, čtou se dobře, protože problémy kraje jsou lidem blízké. A my jako komunisté prostor pravidelně využíváme.
Prozradil jste, že jste profesí obchodník v oboru zbraně a střelivo, což je obor, který běžně lidé až tak neznají a nevyznají se v něm. Mnoho lidí se zbraní vyloženě bojí. Co nyní hýbá vaší branží?
Původním povoláním jsem obchodník v oboru zbraně a střelivo. Dobře zavedenou rodinnou firmu nyní převzala manželka. A jak jsem se k prodeji zbraní dostal? Nedá se říci, že by to byl můj koníček, tím jsou spíše motory, ale hledal jsem díru na trhu. A práce se zbraněmi mě baví.
Po celých 25 let činnosti jsme zažili změny zákonů a podmínek jak pro prodejce, tak pro zákazníky, až jsme se »díky« EU propracovali i k registraci zbraní, jako je třeba obyčejná startovací pistole. Tou registrací je myšleno několik papírů navíc a kupující musí kontaktovat policii k zaregistrování.
A není to správné, aby i tyto pistole byly registrovány? Předpokládám, že chcete zdůraznit, že kromě skutečných smrtících zbraní musí být registrovány i pistole, jež slouží sportu.
Zákonodárci to za správné považují, my drobní obchodníci a zodpovědní zákazníci se musíme přizpůsobit, jako již mnohokrát. Zmínila jste, že se ve zbraních lidé moc nevyznají. Často mám dojem, že se v nich hlavně nevyznají ti, co tvoří zákony.
Když říkáte, že vás zajímají zbraně, musím se zeptat, zda sledujete také situaci v Afghánistánu po úprku americké armády a jejích spojenců. Je totiž neuvěřitelné, kolik zbraní a vojenské techniky zanechali Američané »na stříbrném tácu« Tálibánu. To nejsou dílčí kusy, ale výzbroj pro celou armádu, včetně vrtulníků, bojových vozů apod. Nebývá pravidlem číslo jedna vojáka, že zbraně se nesmějí dostat do rukou nepřátel?
Při zmínce o Afghánistánu si neodpustím říci, že je úsměvné, nebo spíše k pláči, porovnání naší přísné zbrojní legislativy, která má podle EU zabránit terorismu, s množstvím zbraní, které zůstaly bez kontroly po evakuovaných vojácích v Afghánistánu. Je pravda, že nechat pohozenou zbraň bez dozoru je nemožné, nesmí to udělat sportovec, myslivec ani voják. Tudíž zanechat na místě celý zbrojní arzenál, to je... pro znalého občana nepředstavitelné. Podrobnosti však neznáme, ani časovou osu evakuace a těžko se kdy dovíme. Domýšlet, jak rozjaření bojovníci s obrovským množstvím moderních zbraní naloží, si netroufnu. Myslím, že se ani v budoucnu nedozvíme hodnotu zbraní a výši škod jimi napáchanou.
Před kauzou Afghánistán mi podobné vrásky na čele dělaly Vrbětice. Před Vrběticemi i jiné objekty s napěchovanou municí.
Řekněte konkrétně, jak vám dělaly vrásky?
Vždy jsem si dovolil pochybovat o přesné evidenci a správnosti zabezpečení. Uložení a přeprava zbraní stejně jako jejich prodej patří k činnostem podléhajícím přísné kontrole. Vrbětice byl nakonec šok. Doprava materiálu tam, nekontrolovatelné výbuchy, odvážení zbytků kamsi! Nechtěl bych být tím, kdo tohle všechno má pravdivě okomentovat. Dočkáme se toho? Nebo to bude podléhat utajení?
Pokud mohu, ještě bych čtenářům vzkázal, že jsem jim do svého života soukromého i pracovního nechal nahlédnout rád a potěší mě, jestli je něco z mých odpovědí zaujme. Budu rád, když s některými názory pocítí shodu. A jak se to dovím? Snad z výsledku voleb. Tak přijďte! Vaši podporu KSČM potřebuje.