Výzva k odstoupení ministra kultury D. Hermana z funkce.
Vážení čtenáři, představte si, že bych se rozhodl, že požádám prezidenta Miloše Zemana, aby vyznamenal mého příbuzného, například in memoriam mé dědy, oba za účast v odboji za 2. světové války a pak za jejich celoživotní práci pro stát – Československo. Uměl bych to doložit příslušnými dokumenty a nebylo by jich málo, od mnoha měsíců života a boje mezi partyzány a u dědy z maminčiny strany dokonce po následný rehabilitační spis z roku 1990 za odsouzení v politickém procesu z roku 1950. Většina prázdných moralistů by se pohoršovala, co jsem si to dovolil a zejména by argumentovala dědou z otcovy strany, který ani v důchodu si nedal pokoj a dělal poctivě dlouhá léta předsedu ZO KSČ v místě bydliště a lidé na něj dodnes s láskou vzpomínají pro jeho nejen lidský, ale hlavně spravedlivý přístup.
Ale já si něco takového nedovolím, protože vnímám zásadní lidskou – občanskou výhradu, že ve své funkci upřednostňuji své příbuzné a málo využívám návrhů od občanských spolků a dalších organizací.
Ministr Herman se za takový postup nestydí a navíc na tom postaví svůj veřejný výstup, kdy chce podvodným způsobem takové vyznamenání, resp. řád, na který není žádný právní nárok, na prezidentu republiky. A to už nebudu hodnotit to, že chce vyznamenat svého příbuzného za věznění v koncentračním táboře nacistů, jejichž dědicům podlézá a ještě u toho tak nehorázně lže, že se vám u toho opravdu udělá špatně nejen od žaludku. Jak bylo nakonec doloženo, pro udělení státního vyznamenání cizímu státnímu příslušníkovi (zde z Kanady), musí být oslovena vláda takové země. Ta oslovena nebyla ani prostřednictvím Velvyslanectví Kanady v Praze ani prostřednictvím naší ambasády v Ottawě. Nic takového tedy nebylo na pořadu dne. Bublina tím splaskla, zbyla tedy jen ukázka toho, že podporovatel spolku u sousedů, který se nevzdal majetkových a jiných nároků např. zrušení poválečných ústavních zákonů vůči naší vlasti, se na základě vlastních lží snaží vysmívat předsedovi vlády a dalším, a ukázat, že on si může dovolit všechno, včetně porušování svého ústavního slibu. Připomínám, že ministr vlády skládá při jmenování slib, že bude dodržovat ústavu a zákony a pracovat ve prospěch občanů. Zatím jsme zjistili, že nejenže lže, ale i prosazuje zájmy jiných než občanů České republiky, případně svými činy našim zájmům přímo škodí.
Abych jen nemluvil a dostál sám své ústavní odpovědnosti, tak i já musím při tomto zjištění zopakovat výzvu k Danielu Hermanovi, aby pro trvalé porušování ústavního slibu ministra odstoupil ze své funkce. Udělám i druhou výzvu, kterou mám jako součást své interpelace od června tohoto roku, aby premiér Bohuslav Sobotka za porušování ústavního slibu a trvalé porušování politiky vlády, Daniela Hermana, z funkce ministra kultury navrhl na odvolání. Jeho chování je skutečně chucpe.