Naše media v poslední době věnují pozornost i Kubě. A to z jediného důvodu, problémy a problémy. Ovšem musíme si říci proč. Tvrdit, že kubánská vláda je neschopná, by asi nebylo fér.
Ale nyní má ostrov v Karibském moři obrovské problémy. Covidová krize zastavila turistiku, která po cukrové třtině nastavila plus národnímu hospodářství.
S tím by se dalo bojovat, ale jsou tu americké sankce. Země s 330 miliony obyvatel se snaží zlikvidovat malý ostrov s 11,5 miliony obyvatel. A snaží se o to přes šedesát let.
Je to hlavně omezení možnosti obchodu a zdravotnictví. Pokud Kubánci vyšli do ulic je to podle českých demokratů jejich demokratické právo, jdou nespokojeni.
Ale dalo by se čekat, že český ministr zahraničí Jakub Kulhánek odsoudí americké sankce a vyzve k jejich zrušení.
Koho Kuba ohrožuje, nikoho. Komu pomáhá, zdravotnické brigády působí nejen v rozvojovém světě, ale byla i v Itálii zasažené covidem.
Ovšem Kulhánkova nenávist ke všemu nalevo nahrává právě všem napravo. A není to jen nalevo, ale všemu na východ. Stále si myslím, že ministr zahraničí by měl být diplomat a ne fanatik.
Vzpomínám na Andreje Gromyka, Bohuše Chňoupka, Henry Kissingera, Sergeje Lavrova. Ještě jsem neslyšel, že by ministr Kulhánek protestoval proti blokádě Kuby, likvidaci Rohingů, podpořil právo na vlast u Palestinců a Kurdů.
Je to jen dlouholetý úředník na ministerstvech. Je to bohužel český ministr, který je ministrem je díky koaliční dohodě ANO-ČSSD.