Jak dopadl Ivan Bartoš ve své »spanilé jízdě« do Evropy, jsme se zatím nedozvěděli. Nedivil bych se, kdyby nebyla naplněna jeho očekávání. Chtěl se setkat s těmi nejvyššími eurounijními představiteli a údajně hovořit nejen o tom, jak čelit takovým politikům se »střetem zájmů«, jako je Andrej Babiš, ale také o tom, jak Piráti při svém »nástupu« by všechno přeorganizovali. Osobně myslím, že přeorganizovat by leccos v Bruselu šlo, ale bylo by to poněkud jiným směrem.
Prý chtěl jednat i o tom, že Česko by nějakého toho migranta po nástupu Pirátů k moci přijalo, aby projevilo svou sounáležitost s těmi státy Unie, které se musí potýkat s přívalem běženců. Nevím, zda také o právu sexuálních menšin, o obecném povolení lehkých drog, o zrušení dalších národních práv, která brání dalšímu sjednocování Unie – to opravdu nevím. Vím jen to, že Ivan Bartoš se už vidí nejen v křesle českého premiéra, ale postupně i lídrem celé Evropy. Je přece, stejně jako jeho druzi, především Evropan. To, že se náhodou narodil v Česku, lze klidně ponechat stranou, protože jeho Česko bude Evropa a Evropa bude Česko.
Ivan Bartoš tedy navštívil Brusel. Nevím, zda jen centrálu EU či kanceláře pirátských europoslanců a jejich přátel, kteří způsobili problémy nejen Babišovi, protože eurounijní lídři neměli právě čas. Je to možné, protože nepochybuji o tom, že Piráti by se nějakým úspěchem jistě pochlubili, byl-li by. Bylo však léto, mnohé se v koronavirové době skrylo a vyjde na povrch teprve za nějaký ten čas. O tom však, že úspěch Bartošovy mise by nebyl náležitě využit, bych pochyboval. Jenže člověk nikdy neví. Náměty, které zřejmě sebou vezl – například jistý vstřícný přístup k migrantům, bude-li premiérem – je lákavé téma. Pro Brusel, ale nikoli pro nás doma.