28. října oslavíme Den vzniku samostatného československého státu. Mnozí se těší na volný den a doufají, že doženou to, co v pracovních dnech nestíhají. Ať už je to možnost být s rodinou či udělat pořádek na chalupě a také zavzpomínat, jak to vlastně před těmi lety bylo. Večer pak usednout u televize a v klidu sledovat přenos z Pražského hradu a konečně poznat ty, kterým prezident udělí vyznamenání.
28. říjen by měl být důstojnou oslavou pro nás všechny. Pomocí několika politiků se z něj však v letošním roce stává nechutná fraška, kterou registrují i zahraniční média. Miloš Zeman je prvním prezidentem zvoleným přímou volbou občanů naší republiky. Tak jako mnozí před ním, i on rozhoduje, který z návrhů na vyznamenání přijme za svůj a komu vyznamenání udělí. To, co rozpoutal ministr Herman, jsme v posledních letech skutečně nezažili. Tato „modernizace“ předávání státního vyznamenání svému příbuznému je poněkud neobvyklou záležitostí. Ani ostatní politici nelenili a aniž by zřejmě znali podstatu věci, začali obviňovat prezidenta. Truc akce na Staroměstském náměstí nepřispívá k dobrému vnímání naší politické scény. Každý má právo vyjádřit svůj názor, ale měl by ho veřejnosti sdělovat až tehdy, kdy si je naprosto jistý, že má pravdu
Dost dobře si nedovedu představit, že pozváním k udělení vyznamenání je pouze telefonický hovor. A to až do vzdáleného zahraničí. Ani jedna z nesvářených stran nechce ustoupit, a tak se nabízejí jiné subjekty, které nějakou tu medaili udělí. Nevím, jak se dnes všichni cítí, ale rozhodně to nepůsobí důstojně v rámci oslav Dne vzniku samostatného československého státu. Velmi bych si přál, aby se všichni aktéři zamysleli nad svými slovy a pro příští dny pečlivě vážili, co vlastně našim občanům chtějí sdělit.