Rozhovor Haló novin s předsedkyní rozpočtového výboru Sněmovny Miloslavou Vostrou (KSČM)
Při představování první verze návrhu státního rozpočtu na příští rok vláda zdůraznila tyto priority: úspory na provozu státu včetně propouštění úředníků, investice za 189 mld. Kč, růst důchodů o 758 Kč měsíčně, zvýšení slevy na poplatníka o tři tisíce korun, navýšení počtu pedagogů, policistů a vojáků, a také zmrazení platů státních zaměstnanců. Co tomu říká předsedkyně rozpočtového výboru Sněmovny?
Pokud jde o vládou označené priority, ze kterých vycházejí základní čísla státního rozpočtu s připravovaným deficitem 390 mld. Kč, s tím by KSČM neměla problém. Hodně to souvisí i s naším volebním programem, i když zde je to převedeno už do konkrétních čísel státního rozpočtu. Já tam však třeba postrádám to, o čem se nemluví. Možná je to pouze tím, že jde zatím o čísla spíše orientační, nerozebírá se každá kapitola rozpočtu státu. Nám, komunistům, tam zcela chybí oblast zdravotnictví. V tomto materiálu chybí ještě řada čísel, která nejsou zahrnuta do státního rozpočtu – a týkají se úprav legislativy. Jde třeba o zvýšení rodičovského příspěvku, což legislativně bude dotaženo, ale do rozpočtu to zapracováno zatím není. Totéž se týká i zvýšení příspěvku na státní pojištěnce ve zdravotnictví. Vláda to odsouhlasila, ale v návrhu rozpočtu se to ještě nepromítá.
Kolik prostředků to podle vás v souhrnu může znamenat?
Chybí tam podle mě zhruba kolem 30 až 40 mld. Kč, které buď jsou už legislativně předjednány, nebo je vláda chce ještě schválit. A v prvním předloženém návrhu rozpočtu zatím nejsou. Přece jen byla uvolněna některá opatření, ekonomika začala částečně fungovat, takže se zřejmě čeká na zpřesnění výhledu do konce roku a následně na příští rok. To považuji za pochopitelné. Aby vláda pokryla miliardy, které zatím nemá v návrhu zapracované, bude buď předpokládat, že se navýší příjem státního rozpočtu a tím se to uhradí, nebo bude muset přistoupit k úsporným opatřením. V letních měsících budou ministerstva ještě projednávat představy svých rozpočtů na ministerstvu financí, tak aby vláda návrh mohla zpracovat a předložit ho do Sněmovny do 30. září. Je tam tedy ještě spousta otazníků. S tím, co vláda obecně proklamuje, tedy souhlasit můžeme, ale chybí tam některé pro nás důležité položky. Ty tam bude nutné zapracovat.
Třeba platba za státní pojištěnce souvisí s tím, že nechceme, aby se navyšovala spoluúčast pacientů. Při projednávání výše prostředků pro jednotlivá ministerstva zůstává naší prioritou také např. »výkup vody«… Budeme se snažit, aby to bylo finančně pokryto.
V rozpočtu na loňský i letošní rok peníze na to byly přichystané, nebyly spotřebované, přešly tudíž do nespotřebovaných výdajů. A my budeme sledovat, aby nedošlo ke zkrácení této sumy. Převádí se sice do dalšího roku, ale není tzv. zamašličkována, a peníze nemusí být použity k původnímu účelu. Budeme chtít, aby to zůstalo. Výkup vody do českých rukou není ani časově jednoduchá věc, ale je třeba finančně to krýt.
A co každoroční požadavek KSČM – více peněz na sociální služby?
Bohužel nedošlo ke změně zákona o sociálních službách, což považujeme za chybu. Každoročně náklady na sociální služby rostou. A naší prioritou je co nejvyšší pokrytí těchto nákladů, i když zákon ještě není.
Další věc – a je o ni politický spor, se skrývá v zákoně o pedagogických a nepedagogických pracovnících. Jde o navýšení platů pedagogů na 130 procent průměrné mzdy. O tom je debata. Je pravda, že se učitelům, pedagogům i nepedagogům od roku 2017 každoročně zvyšují platy, jak se zavázala vláda, i jak to požadovala KSČM. Tento resort byl značně podhodnocen, proto je také málo učitelů. Naším zájmem bylo zvýšit kvalitu učitelů, což se také musí zaplatit. Po celé ty roky jsme se snažili napravit škrty minulých vlád. O těch 130 procent usiluje KSČM už 30 let. Důvodem, proč se to stále oddaluje, je další dopad do státního rozpočtu. Podle toho, která varianta zvítězí – zda sněmovní nebo senátní – rozdíl představuje zhruba přes 20 mld. Kč. Proto se zákon pozdržel a hledá se optimální cesta, jak toto zajistit. KSČM podpořila verzi nárůstu platů na 130 procent, klub KSČM si své hlasování podrží, ale chápu, že vládní strany hledají prostředky, aby po případném schválení mohly dostát těmto závazkům, aniž by musely škrtat v jiných kategoriích státním zaměstnancům.
Zmínila jste státní zaměstnance – vláda jim chystá zmrazení platů, dokonce některým hrozí propouštění…
To je pravda, souvisí to s odbouráním přebujelého aparátu. Mluví se o tom, že obecně státních zaměstnanců přibylo. Ale je třeba si uvědomit, že část z nich jsou záchranáři, policisté, vojáci, učitelé. Nejvíc kritizovaný je nárůst byrokracie, tedy úředníků. V rámci zvýšené elektronizace státní správy jich není třeba tolik, což by si mělo každé ministerstvo vyhodnotit a navrhnout, kolik lidí ušetří.
Z pohledu KSČM je to však trochu dvousečné. Snaha byrokracii odbourat jde správným směrem, ale pokud by se k tomu přistoupilo v době ekonomického růstu před pandemií, bylo by to lepší. Lidé, kteří by odcházeli z daných míst, by nacházeli lépe pracovní uplatnění. Teď to možná bude složitější. Podle odhadovaných počtů by však mělo jít o lidi, kteří by se měli na trhu práce i nyní uplatnit. Věřím, že každý ministr bude provádět změny racionálně, pragmaticky, aby nemuseli odcházet ti nejzkušenější. Ale nárůst počtu úředníků není jen česká specialita, řada požadavků přichází z EU a my na to musíme reagovat.
Rozpočet naopak počítá s růstem počtu pedagogů o 4235, policistů o tisícovku, vojáků o 550… Ale už neříká, zda nemáme třeba málo zdravotních sester, sociálních pracovníků, hasičů…
Věřím, že v této souvislosti jde také třeba o hasiče. A pokud jde o zdravotní sestry, je to léta bolavé téma. Zdravotní sestry často odcházely do zahraničí, stále je nedostatek zdravotnického personálu. Problém je trochu v tom, že zdravotnictví je specifické svými zřizovateli. Některá zařízení jsou stání, další krajská, a také soukromá. Problém je pak najít univerzální řešení. Je správné navyšovat zdravotníkům odměny za namáhavou práci při koronavirové pandemii, ale to můžeme udělat jen ve státních zařízeních a v krajských – stát peníze posílá na kraje, ale soukromá zařízení se řídí jinými pravidly. Takže dělat plošná opatření ve zdravotnictví je složitější.
Možná by stálo za to, aby ministerstvo zdravotnictví udělalo určitou osvětu na středních zdravotních školách, na lékařských fakultách. Možná by nebylo od věci udělat určité pobídky, řada studentů je na státních školách s rozhodně mnohem menšími náklady, než studují mladí na soukromých školách. A pak řada z nich odchází do zahraničí. Neměl by člověk, který vystuduje na lékaře na státní škole, v ČR alespoň nějakou dobu pak také pracovat? Ne že tu jen vystuduje a hned odejde za lepším výdělkem do ciziny. Týká se to lékařů i zdravotních sester, alespoň část nemalých nákladů by státu vrátili tím, že budou působit nějakou dobu v ČR. Nad tím bychom se mohli zamyslet. Vím, že se to mnohým nemusí líbit, ale vzpomínám si na předlistopadové období – když jsem chtěla při zaměstnání studovat a podnik mi to umožnil, upsala jsem se, že dva roky poté si odpracuji v domovském podniku, který mi studium umožnil a dal mi na něj volno… Pobídky mohou být různé – mohou se týkat obecních bytů pro zdravotnický personál. Je to i o koncepční práci, žádná z vlád ji bohužel nedotáhla do systémovějších řešení. Ta současná prošla covidem, se kterým se nikdo předtím nesetkal, nyní řeší následky ničivého tornáda na jižní Moravě… Systémová práce nebyla, což je podle mě ku škodě. Řešením nejsou jen zelené karty pro cizince, je třeba myslet i na to, aby z ČR neodcházeli lidé, kteří tu vystudují.
Některá ministerstva budou muset proti letošku šetřit – uspokojuje vás, že armáda má dostat o čtyři miliardy méně, než je dlouhodobý vládní plán?
No, měla by dostat méně asi o 5,6 mld. Kč, čísla se vyvíjejí. Ministr obrany Metnar proti tomu bojuje, snaží se sehnat na podporu své věrné. Myslím si, že dostat do resortu obrany méně o čtyři nebo pět miliard, je úplné minimum, co vláda může udělat. Bez ohledu na to, že prostředky z onoho navýšení, které mělo být a nebude, by měly být převedeny na ministerstvo školství, což právě potřebujeme.
Pokud to nebudu zavádět do politických sfér, pak čistě pragmaticky řečeno – ministerstvo obrany neumí vypisovat zakázky, neumí peníze utratit za smysluplné a funkční projekty. Nechceme mít zastaralou armádu bez moderní techniky, ale když se podíváme i zpětně na jakékoli výběrové řízení, vždy se tam najdou nějaké chyby, projekt zůstává nerealizován, a peníze tam zůstanou ležet »zamašličkované«, přejdou do nespotřebovaných výdajů a de facto čekají, až na ně přijde řada. My jsme přesvědčeni o tom, že zatím mohou pomáhat někde jinde. Třeba v sociálních službách u terénních pracovníků by měly větší smysl. A druhá věc, která mi u armády vadí – pořád ji musíme tlačit, když už tam peníze jdou, aby zapojovala více i naše firmy, pokud to samozřejmě jde. Jedná se třeba o náhradní servisní služby. Ať se nám aspoň část peněz vrátí do systému v rozvíjející se ekonomice. K tomu armádu musíme tlačit, ale zatím se nám to moc nedaří. Takže shrnuji – obrana má teď finančních prostředků dost, je zbytečné, aby tam peníze ležely ladem.
Určitě se ozve více ministrů, že jim navrhované peníze nebudou stačit. To už udělal ministr kultury Zaorálek, nesouhlasí se škrtem 1,5 mld. Kč.
Ministři bojují za své resorty, je to logické a legitimní. A je bez diskuse, že kultura peníze potřebuje. Nejsou to jen zpěváci a herci, ale také galerie, muzea, kulturní památky… Byl to po službách, restauracích a hotelích resort velmi silně zasažený koronavirovou krizí. K rychlejší obnově dochází ve službách a restauracích než v kulturním spektru. Turistický ruch láká lidi, a dát si v teplém letním počasí jedno orosené znamená pro mnohé víc, než jít třeba do galerie. Takže restart tady bude pomalejší. Proto nepovažuji za vhodné, aby se právě v této oblasti krátil rozpočet. Pokud ještě budeme jednat na ministerstvu financí někdy koncem srpna v rámci přípravy rozpočtu, otevřeně zde přiznám, že nejsem příznivcem takového krácení rozpočtu pro ministerstvo kultury.
Debaty určitě povedeme také o sociální oblasti, o zdravotnictví, ale na kulturu, na životní prostředí, ale i na vědu čekáme více prostředků.
Třeba Akademie věd má také dostat méně než letos…
Některé tituly by se měly objevit v resortu ministerstva zemědělství, část vědeckých projektů týkajících se vody půjde právě odtud. Už loni jsme tam navyšovali prostředky na některé programy a věřím, že se to podaří i pro příští rok. Peníze na vědu a výzkum jdou z eráru i do jiných resortů. Nejde jen o Akademii věd. Úspěšně např. pracuje i Technologická agentura, má také své granty atd. Budeme muset jít do jednotlivých položek na jednotlivých ministerstvech, abychom věděli, kolik peněz skutečně do vědy a výzkumu jde. To se musí objektivně posoudit.
Tyto debaty, jak už jsem zmínila, proběhnou v letních měsících. Návrh, který ministerstvo financí představilo, je tzv. první nástřel. Čísla se budou upravovat, bude se vyjednávat, ladit, upřesňovat. Dostaneme se mj. také k otázce platů státních zaměstnanců – zda se zmrazí či nikoli.
Ministryně financí Schillerová argumentuje tím, že tyto platy jsou na vyšší úrovni než v soukromé sféře. Je nutné, aby nerostly?
Státní sféra byla dlouho popelkou. Za poslední tři roky se to podařilo zvrátit, v některých oblastech stát platí slušně. Jsem však přesvědčená, že lidé, kteří odvádějí poctivou práci, by měli mít svůj plat zohledněný alespoň o inflaci. Aby se jim příjem neznehodnocoval. Otázku valorizace určitě nastolíme. Inflace se pohybuje zhruba kolem třech procent, budeme jednat, zda by se na to nešlo při racionalizaci přece jen podívat.
Deficit státního rozpočtu zatím ministerstvo financí plánuje o 110 mld. Kč nižší, než má být schodek v letošním roce. Je to hodně nebo málo?
Deficit ve výši 390 mld. Kč malý rozhodně není. Je to opravdu hodně, jde o nejvyšší hranici, kterou nám umožňují schválené zákony o rozpočtové kázni, o rozpočtových pravidlech. Musíme však vidět ekonomiku v souvislostech. Jsme malá otevřená ekonomika. Podíváme-li se do sousedních států, je jasné, že na tom nejsme nejhůře. Ani s daným schodkem, ani se zadlužeností. Jde spíš o to, kam peníze nasměrujeme. Zda schodek – s prominutím – jenom projíme, nebo jestli část využijeme třeba na investice, budou se tvořit pracovní místa, což pomůže rozjet ekonomiku, zda budou vládní zakázky, dotační tituly pro obce a města, aby zahájily investiční akce atd. To je pak jiný pohled na zadluženost.
My máme zvyk jen sčítat minusy a pak říkáme – to je hrozné, minus dva biliony, kdo to bude platit… Je potřeba si přiznat, že státy a jejich ekonomiky jedou na dluh, ale důležité je, na co je použit. Je to velké číslo, měli bychom se však dívat, co za ním vězí. A jak říkám – půjdou-li peníze na rozjezd ekonomiky, abychom co nejrychleji dorovnali schodek HDP, který jsme teď nabrali kvůli epidemii COVID-19, je to správný směr. Oněch 390 miliard korun je na první pohled hrozivé číslo, určitě bychom všichni raději viděli nižší číslo, ale na druhou stranu zaškrtit investice by nebyla správná cesta. Takže se spíš bavme o tom, kam ony peníze nasměrujeme.
Je už někde spočítané, kolik nás stála koronavirová krize?
Tato čísla samozřejmě existují, evidenci vedou na ministerstvu financí. Navyšoval se schodek státního rozpočtu, naposledy jsme se dostali k letošnímu deficitu 500 mld. Kč. A dostali jsme informaci, kolik miliard korun kam šlo. Myslím, že »škody« se budou počítat, až budeme mít nad koronavirem alespoň částečně vyhráno, protože některé programy ještě dobíhají, jiné pokračují. Vyčíslení bude ve stovkách miliard, a do toho ještě nepočítám záruky za úvěry apod. Pouze to, co bylo vyplaceno na ošetřovném, karanténách, ve zdravotnictví. Budou to skutečně stovky miliard korun.
Nejde jen o výdajovou část rozpočtu, ale i o tu příjmovou. Spousta daní byla buď prominuta, byla přesunuta jejich platnost, nebo se naopak mohly uplatňovat ztráty z let 2019 a 2018, rovněž jsme mj. zvyšovali částky na odpisy, v účetnictví jsme zvyšovali částku na náklady ze 40 na 80 tisíc korun. Tyto věci běžný občan možná nevnímá, ale spadají do příjmové stránky, do výpadku příjmů státního rozpočtu. Ztráty tedy musíme počítat na výdajové i na příjmové stránce, kde byla řada úlev. Třeba se odložilo a přerušilo EET. Aniž bych někomu něco podsouvala, když se rozvolňuje a EET ještě nejede, musíme si být vědomi toho, že část příjmů se nám přesouvá do šedé ekonomiky. Tak to prostě je. Všechno souvisí se vším. Dělala se různá opatření, a příjmy se snižovaly s naším plným vědomím.
Marie KUDRNOVSKÁ