Každý z nás má své starosti a jistě jich není málo. Ať už se jedná o práci, rodinu, problémy se zdravím, obavy z budoucnosti či hrozby terorismu. Někteří z nás si v problémech velmi libují. Tuší za vybudováním kauzy možnost publicity či zvýšení vlastní popularity. Sice nikdo neví podstatu věci, prozatím nejsou žádné důkazy, pouze slovo proti slovu. A to je trochu málo na to, aby se snažili postavit v den, který bychom měli všichni uctít, občany vzájemně proti sobě.
Oslava 28. října patří od nepaměti do prostor Pražského hradu. Je dnem, kdy prezidenti oceňovali významné osobnosti a lidé se poklonili vzniku samostatného státu. Letošní rok však není provázen úctou a pokorou, ale spory mezi ministrem a prezidentem. Je samozřejmé, že je nutné znát pravdu, ale pořádat natruc oslavy na Staroměstském náměstí, jako se o to pokouší místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Gazdík, je, myslím, trochu neadekvátní postup. Z účastníků dovedu snad pochopit jen prezidentského kandidáta Michala Horáčka, který i tuto formu setkání s lidmi využívá ke své podpoře.
Udílení státních vyznamenání je důstojný akt. Seznam navrhovaných je dlouhý. Patrně jich bylo vyškrtnuto více nežli pouze pan Brady. Dopátrat se pravdy o udílení vyznamenání bude možná dlouhý proces, ale odsuzování předem, bez znalosti, jak to doopravdy bylo, je velmi špatné pro nás všechny.