Ale co je to málo? Pro každého asi něco jiného… Mně stačilo to málo níže popsané. Rozvolnění vládního opatření kolem té koronákazy, která postihla snad celý svět. Tedy i náš Hroznětín. Za poslední rok jsme si užili zákazů, příkazů a jiných překážek až dost.
Opatření byla asi potřebná, zdraví je pro každého na prvním místě. Bylo ale nejen v ČR i hodně pochybností, a to ovlivňuje každého člověka. V televizi bylo vidět, kde se co kolem zmiňované nákazy děje, jak se nejen zdravotníci musí všude snažit překonat nastalou situaci. Kdo čte zprávy na internetu, má jich o mnoho víc a pak je těžké se v tom vyznat, opřít se o ty »nejpravdivější informace«. I v našem městě se vše poznané a prožité projevilo velkým poklesem společenského života. Žádné setkávání lidí, jaké jsme znali do té doby. Zavřené školy, hodně omezené akce sportovní, kulturní i další setkávání občanů. Nosili jsme roušky, respirátory a mnohdy jsme se na ulici i hůře poznávali. Proto bylo konečně s radostí přijato, že můžeme od zahalení tváře alespoň na veřejnosti upustit. Ale hlavně se znovu začít s jistým omezením setkávat.
Myslím, že bylo vhodné se 8. května aspoň v pěti lidech sejít u pamětní desky, která nám připomíná po druhé světové válce první výročí svobodného českého pohraničí, a zamyslet se na okamžik nad tou dobou. Je ale nedůstojné, že tam po sezení mladých lidí zůstane téměř každý den smetiště. A to mají čtyři metry ke kontejnerům přímo naproti. Děje se to stále. Žádné domluvy nezaberou, úklidová skupina to vždy ráno odstraní… Dovolil jsem si to kdysi napsat do našeho městského zpravodaje, ale kdosi se mi odvděčil tím, že se mi prošel po novém autě. Stopy na kapotě a střeše byly jasně vidět. To jen taková lahůdka mimo…
Jak málo stačí, když zjistíme, že se můžeme zase pobavit, třeba jen na zahrádkách restaurací… Vypadá to po tolika měsících divně, ale přímý kontakt, možnost popovídat si u stolu, byl docela zajímavý. Nic velkého se tam nevyřeší, ale třeba i ten malý kontakt přinese informace, které jsme dříve neznali. Někdo se přiznal, že už byl proti covidu očkován… nebo kdy jde na druhou dávku, jiný že má druhý den narozeniny. Já osobně těm »novým« vakcínám nevěřím… Když jsem se díval při návštěvě Hospůdky Na hřišti na fotbalovou plochu, viděl jsem, že je trávník dobře ošetřován, ale nedotkla se ho ani stopa po nějakém zápase. I ta nová tribuna postavená před rokem byla po tu dobu spíš prázdná. Snad se to na podzim zlepší a podíváme se nejen na fotbalové utkání. Podařilo se však v polovině června uskutečnit jeden přátelský zápas se Slávií Karlovy Vary, který pro nás skončil vítězně. Po dlouhé době se lidi setkali na jednom místě. Dnes hrozí další mutace značky delta a kdo ví, co se vůbec bude dít. Nejen v našem městě. Svět je za poslední desetiletí ve varu. Věřme, že nebude hůř.