Včera byl historicky velmi významný den. Před 80 lety přepadlo hitlerovské Německo bývalý Sovětský svaz, se zdůvodněním, že potřebují větší životní prostor (lebenraum) a zejména, že chtějí pro sebe ruské nerostné suroviny. V podstatě v minulosti stále se opakující fráze, například císaře Napoleona, že někdo si může nárokovat pod určitou záminkou majetek druhých.
Proti tomuto tvrzení, frázi jak jsem to nazval, stojí od roku 1945, od Charty OSN, resp. následně od přijetí Mezinárodního paktu o občanských a politických právech mezinárodně právní závazek podle čl. I odst. 1 tohoto paktu, že každý národ má právo na svůj politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů.
Asi to bude překvapením, ale budu hodně citovat současného generálního tajemníka NATO. Za dobu, co je ve funkci, už měl hodně významných projevů, některé z nich mají dokonce doktrinální rozměr a význam. Bylo to hned po referendu na Krymu v roce 2014, dále pak na mnichovských bezpečnostních konferencích a nakonec i na summitech NATO. Jens Stoltenberg dělá nesporné pokroky, a to především při vymezování hrozby pro NATO, a zejména pak pro Evropu. V jeho pojetí to je jednoznačně RF a osobně pak její prezident. Jeho politiku otevřeně označuje za agresivní.
V jednom ze svých projevů dokonce řekl, že RF se při své rozpínavosti dostala až tak daleko, že poprvé v dějinách má přímou hranici s NATO, a tím pádem představuje přímou a naléhavou hrozbu, na kterou je potřebné odpovědět dalším posilováním NATO, a zejména pak navyšováním počtů jednotek NATO na nové východní hranici.
Tento doktrinální myšlenkový pochod považuji za vážně pozoruhodný, a to tím spíš, že ho po něm opakuje řada politiků a také generálů v nových členských zemích NATO, ČR nevyjímaje.
Je to přesně jako v dobových anekdotách o vysílání Radia Jerevan. V principu má pan Jens Stoltenberg naprostou pravdu, RF skutečně má společnou hranici s NATO. Jenom je nutno dodat, jaký byl směr pohybu. Expandovalo NATO směrem k Rusku, nebylo to naopak. A samozřejmě trvám na pojmu expanze, nepoužívám eufemismus zvaný rozšiřování. Výsledek této expanze je zcela jasný: NATO jde všude tam, odkud odešli Rusové, celkově svoji rozlohu rozšířilo o více než 1 milion km2. Na tomto území žije více jak jedna miliarda obyvatel. Není tu moc strategických surovin, ale je tu hodně vojenských základen, a to je to, oč tu běží, to je ta přidaná hodnota.
Vůbec tu nechci dělat advokáta ani RF, ani jejímu prezidentovi. Předstupuji před vás s hodnocením z pohledu strategické stability v Evropě, kde žijeme.
Vojenské základny NATO, a zejména pak USA jsou na Baltu (zejména pak v Polsku) a také v Černomoří, kde všude předtím byly vojenské základny tehdejšího SSSR. Tamní základny mají doslova strategický význam, protože dávají možnosti k útokům na spoustu vojenských cílů RF, které pro tuto zemi mají zásadní strategický význam.
Pokud jde o oblast Baltu, tak se NATO dostalo na vzdálenost necelé stovky mil od historicky a strategicky významného města Petrohrad. A na to nás upozorňuje např. přední americký geopolitik George Friedman, který hovoří o zásadních změnách v poměru sil. A ten také dodává otázku, zda je někdo ochoten se vůbec zamyslet nad tím, co by se dělo, kdyby tomu bylo naopak, kdyby se v takové těsné blízkosti USA objevily vojenské základny RF.
Pokud jde o Černomoří, tak jako symbol uvedu bulharskou základnu Sarafovo nedaleko Burgasu. Tam v minulosti byly MiGy, které se připravovaly na vzlety od východu na západ, dnes tam jsou americké letouny, které nacvičují vzlety opačným směrem. Ale jen v této zemi jsou ještě další tři významné vojenské základny NATO.
A zapomínat nemohu ani na Rumunsko, zejména pak na jeho základnu Deveselu, kde jsou nová odpalovací zařízení nazvané Mk-41, z nichž je možné odpalovat řízené střely Tomahawk, které mohou zasahovat cíle strategického význam na území RF. Podle některých hodnocení to znamená porušení ducha smlouvy INF z roku 1987, na které se tato smlouva vztahovala.
Takže z pohledu celoevropské bezpečnosti máme dvě možnosti.
1. Můžeme opakovat naučené fráze, kterými tak vyniká Jens Stoltenberg. Já osobně to považuji za velice povrchní a laciné. Ale mám jeho přístup rád, protože krásně nahrává na smeč.
2. Budeme ochotni tuto situaci nahlížet realisticky a říci, že v důsledku bezobdobné expanze NATO je na její nové východní hranici vysoké vojenské napětí, je tam vysoká koncentrace vojenských jednotek, jsou tam velice časté a závažné vojenské incidenty, které mohou kdykoli přerůst v přímou vojenskou koncentraci a s nedozírnými důsledky.
3. Z toho pak vyplývá, že hlavní výzvou dnešní doby je usilovat o zastavení militarizace na východní hranici NATO a jít cestou demilitarizace, tedy cestou uvolnění mezinárodního napětí.