Fučík i Mašín st. hrdiny odboje proti fašismu

16. 6. 2021

Rozhovor Haló novin s předsedou OV KSČM Vsetín Romanem Ramachem

Osmnáctého května jste před budovou Okresního výboru KSČM ve Vsetíně slavnostně odhalili sochu národního hrdiny, spisovatele a novináře Julia Fučíka zavražděného nacisty za odbojovou činnost. Jak se soše daří?

Domnívám se, že mnozí spoluobčané naši iniciativu přijali pozitivně a k soše pokládají kytičky. Máme v plánu před sochou umístit lavičku a vytvořit u sochy oddychovou zónu.

Zaznamenala jsem názor vsetínské radnice, že prý je umístění sochy v daném místě v rozporu s požadavky zákona o státní památkové péči. Mluvčí radnice uvedla, že socha je umístěna v ochranném pásmu kulturní památky – tou je vsetínský zámek - a k tomuto je potřeba stanovisko orgánu státní památkové péče. Je to tak?

My jsme samozřejmě požádali i o vyjádření památkářů, aniž bychom museli. Podali jsme na stavebním odboru v březnu ohlášku a na základě doporučení stavebního odboru jsme požádali i o vyjádření památkářů, kteří na OV byli, a dokonce si ani umístěné sochy nevšimli. To, co vsetínská radnice předvádí, je »hon na čarodějnice«.

Překvapuje mne nenávist od KDU-ČSL, jejíž místní představitelé chtějí bourat a popřít historii tím, že napodruhé chtějí zlikvidovat Fučíka, už jednou tu sochu totiž zlikvidovali. Přitom je to krásné umělecké dílo sochaře národního umělce Josefa Malejovského.

Jinak máme v ruce vypracovaný projekt k ustavení sochy, kde v technické zprávě renomovaný projektant uvádí, že nepotřebujeme na umístění sochy-uměleckého díla ani stavební povolení, ani ohlášku.

Pro server iDnes jste uvedl, že hlavním motivem odhalení sochy bylo uctít památku hrdinů odboje proti fašismu, který mimochodem ve vašem kraji byl silný. »Ať je to Josef Mašín starší či Julius Fučík. Musíme si tyto lidi, kteří za nás položili život, připomínat,« řekl jste. Josef Mašín st. je skutečně symbolem neohroženého vlastence, jenž také padl za naši vlast a právem mu patří náš dík a obdiv. Jaké máte ohlasy u vsetínských občanů na sochu? Přicházejí k ní lidé?

Ohlasy máme pozitivní. Ano, u sochy se zastavují rodiny s dětmi, staří mladí, a o to jde – o to, aby naše děti věděly o hrdinech, co za naši vlast položili život.

Jinak v anketě, kterou prováděl místní tisk, bylo pro umístění sochy ve Vsetíně 90 procent občanů, což je hodně pozitivní výsledek.

Roman Ramach s poslankyní Marií Pěnčíkovou u sochy Julia Fučíka ve Vsetíně. FOTO – autorka

Televize Nova připravila reportáž o odhalení sochy. Viděl jste ji?

Ano viděl. Celé to bylo tendenčně laděné antikomunisticky.

Socha Fučíka v nadživotní velikosti stála před vsetínskou základní školou na Ohradě. Nyní jsem se seznámila s její podrobnější historií a ona prý byla odstraněna hned v roce 1990, je to tak?

Nejspíše ano, bohužel já osobně ohledně jejího odstranění moc nevím. Vím jen. Že s »velikou slávou« bourali její podstavec v roce 2005.

Proč vadila?

Byl to klasický obecný antikomunismus. Stalo se v důsledku politických změn, které přinesl listopad 1989.

Za starosty Jiřího Čunka (ve funkci 1998-2007 a 2014-2017) komunisté žádali o její navrácení na veřejné místo, ale nebylo jim vyhověno, dokonce se radnice zaštítila posudky Vojenského historického ústavu a Ústavu českých dějin. Mohl byste zopakovat historii úsilí o navrácení sochy do města?

Bývalý předseda vsetínského okresního výboru Jiří Varga se pokusil, spolu se zastupitelem Zdeňkem Vejpustkem, tuto sochu umístit již v minulosti, ale bohužel radnice by nejraději tehdy sochu roztavila. Jak jsem se mnohokráte zmiňoval, je to naše národní specialita od roku 1918 likvidovat sochy, mariánské sloupy...

Socha se ocitla jako majetek komunistické strany na sekretariátu okresního výboru, konkrétně v jeho garáži. Kdy vás napadlo ji vrátit zpět ven?

Já jsem to promýšlel již delší čas. Staré vedení našeho okresního výboru uvádělo stále nějaké objektivní příčiny, proč to nejde. Ale já jsem si to ve své řeči, kterou jsem se ucházel o zvolení předsedou OV, předsevzal jako úkol, který je třeba splnit. Slíbil jsem, že Fučík bude znovu stát venku.

Udělali jsme architektonickou studii, jak jsem již uvedl, a rozbor celé té situace. Socha je totiž odnímatelná, nestojí na pevném betonovém podstavci. K pevné podložce je připojena šrouby.

Celé jsme to financovali my z OV, protože máme určitou výhodu - jako okresní výbor máme docela dost peněz, protože všichni zde pracujeme zdarma. Pro stranu se pracuje zdarma tak, jak to dělali naši dědové. A tak jednoho dne přijel jeřáb, který vytáhl sochu z garáže, vyzvedl a osadil.

Nebojíte se, že ji někdo poškodí nebo pomaluje?

Nebojíme, ve Vsetíně jsou slušní lidé, nemáme tam nevychované vandaly tak, jak to je ve velkých městech. Ale samozřejmě máme objekt střežen kamerovým systémem.

Co pro vás osobně znamená Julius Fučík?

Pro mě znamená příklad, krásný příklad statečného mladého člověka, který za vlast položil život. Je to příklad pro všechny mladé. Tedy měl by být, protože mnoho současných mladých si vůbec neumí představit, co to je položit za svou zemi život. Byl to hrdina, který se nebál.

Cením si toho, že odborníci, historici právě v tomto režimu jednoznačně řekli, že Fučík nezradil a nepromluvil na gestapu. Že cokoli řekl, nevedlo k zatčení dalších odbojářů a vlastenců a bylo jen »voděním gestapa za nos«.

A protože je Fučík symbolem mládí, pozval jsem členy a členky Komise mládeže ÚV KSČM, aby zde ve Vsetíně měli své výjezdní zasedání. Uvidíme, jak se k tomu postaví. Pokud se taková akce mladých komunistů u nás uskuteční, také položí kytičky k Fučíkovi. Vůbec rádi bychom sochu využili k tomu, abychom mohli k významným státním svátkům, například ke Dni vítězství, i významným svátkům naší strany u sochy pokládat květiny.

Četl jste nějaká další Fučíkova díla, kromě světoznámé Reportáže?

Četl jsem známou esej Božena Němcová bojující, v níž autor – bylo to již v čase nacistické okupace – vylíčil Němcovou jako účastníka společenského zápasu, jako člověka i umělce bojujícího s konvencemi, předsudky, přetvářkou, za emancipaci a sociální pokrok. To v čase okupace a války mělo obrovský význam.

Na závěr bych chtěl poukázat na odkaz a Fučíkovu památnou větu »Lidé, bděte!«. V dnešní době, kdy nadnárodní korporace v honbě za ziskem jsou schopny vyvolat válečný konflikt, jsou slova Julka Fučíka stále aktuální a my musíme bdít a sledovat to, co se kolem nás děje. Třetí světová válka by byla totiž ta poslední, proto se držím těchto slov a odkazu Julia Fučíka. Lidé, bděme!

Monika HOŘEN

Autor: 
Monika HOŘEN