Rozhovor Haló novin s Milanem Krajčou, novým místopředsedou ÚV KSČM pro evropské záležitosti a občanský sektor
Před námi je krize obrovských rozměrů
Byl jste na sobotním jednání ústředního výboru zvolen místopředsedou ÚV KSČM. Byl to očekávaný krok, nebo jste to nečekal?
Do funkce místopředsedy ÚV KSČM jsem byl navržen stranickými konferencemi, které se uskutečnily již v minulém a předminulém roce. Byl jsem proto připraven se o důvěru pro zvolení do této důležité funkce ucházet na sjezdu strany. Ten byl však opakovaně odložen. Považoval jsem tak za svou povinnost, ve chvíli, kdy dosavadní místopředsedkyně Kateřina Konečná na svůj post rezignovala, kandidovat již právě na nedávném zasedání ÚV KSČM.
Opravdu si vážím toho, že jsem na něm získal většinu hlasů již v prvním kole volby. Takovou podporu chápu především jako velký závazek a i z tohoto důvodu udělám vše, co je v mých silách, pro úspěch komunistické politiky.
Ptám se proto, že se obecně od mladých, nových tváří očekává někdy příliš mnoho. Máte svou koncepci na řešení otázek vašeho resortu? Máte koncept, vizi či představu o tom, co se má změnit?
Sám patřím k těm, kteří jsou k dosavadní politice naší strany v mnoha ohledech kritičtí. Své názory na to, co a jak je třeba konkrétně na práci a fungování KSČM změnit, se však ze zásady snažím sdělovat i prosazovat pouze v rámci vnitrostranické diskuse. Nápadů a představ, co dělat jinak, je pochopitelně mnoho. Musím však vycházet z reality, do nového termínu odloženého sjezdu, do něhož mám nyní mandát, je jen několik málo měsíců. Ty budou navíc plně ve znamení naší kampaně před říjnovými sněmovními volbami.
I tak ale mnohé úkoly nepočkají a jsem přesvědčen, že přes uvedenou krátkou dobu je nutné začít na mnoha věcech pracovat a některé záležitosti posunout kupředu.
Máte na starosti resorty pro evropské záležitosti a pro občanské záležitosti. Který z nich je vám nejbližší a na který se chcete primárně soustředit?
Oběma zmíněným oblastem se dlouhodobě věnuji. V mezinárodní oblasti se pohybuji od svých mládežnických let, kdy jsem pracoval například ve Světové federaci demokratické mládeže. Také v rámci mezinárodního komunistického hnutí mám zkušenosti z práce na různých úkolech, byl jsem ostatně třeba i předsedou zahraničně-politické komise ústředního výboru naší strany. V současnosti se na mezinárodním poli věnuji práci i ve Světové radě míru.
Stejně tak práce směrem k občanskému sektoru pro mě není novinkou. Budovávaní vztahů s možnými spojenci, snaha o různé formy front, koalic, spojenectví či jen spolupráce je něco, čemu jsem se vždy věnoval. Přesto, že se většinou nejedná o jednoduchou činnost, považuji ji za mimořádně důležitou.
Byl jste dlouholetým funkcionářem Komunistického svazu mládeže. Budete se ve své funkci věnovat i mládeži? A jaké budou vaše případné kroky ve směru formování komisí mládeže a dalších mládežnických organizací, jako je třeba KSM? Máte recept na sjednocení mládežnické politiky?
Jak jsem říkal na minulém zasedání ÚV KSČM, postavení naší strany vůči mladé generaci je jednou z jejích Achillových pat, což ostatně není žádným tajemstvím. Vskutku si nedělám iluze, že je možné tuto nedobrou situaci nějak zásadně zlepšit během pár měsíců. Bezpodmínečně je však třeba alespoň začít pracovat na tom, abychom se v této věci posunuli vpřed.
Pochopitelně využiji své zkušenosti z práce v KSM, v jehož čele jsem měl čest stát v době, kdy společně s dalšími vedl úspěšný zápas proti snahám o vybudování vojenské základny USA u nás a kdy zároveň čelil, taktéž nakonec úspěšně, skandálnímu antikomunistickému zákazu ze strany tehdejší vlády. Spoléhám se na pomoc členů KSM i mladých členů KSČM a udělám vše pro to, abychom intenzivněji, kvalitněji a úspěšněji oslovovali mladou generaci.
Je také nutné, aby strana více pracovala se svými mladými členy a poskytovala jim nejen možnost zapojit se do práce a získávat tak zkušenosti, ale i dostatek podpory pro vlastní iniciativu a politický růst. Právě komunistická mládež je totiž budoucností našeho hnutí a takto k ní musíme vždy přistupovat.
Levice jako taková je v současnosti v krizi, jaké jsou recepty na cestu z této krize?
Důvodů této krize je dle mého soudu celá řada. Jistě k nim patří i ideové otázky. Jsem toho názoru, že jako komunisté máme perspektivu, pouze pokud budeme prosazovat skutečnou komunistickou politiku a vystupovat a jednat jako sebevědomá politická síla, která bude zřetelnou opozicí vůči stávajícímu systému. Tím je kapitalismus, systém založený na vykořisťování člověka člověkem, na všemožných formách útlaku a také na válkách.
I proto jsem byl vždy mimo jiné přesvědčen, že je třeba odmítnout pokusy o pacifikaci komunistů jejich vmanévrováním do podpory politiky oligarchů a jejich loutek. Bezprostředně před námi jsou sociální konflikty, v nichž musíme být na straně většiny, proti té hrstce bohatých a mocných, která nám zde nyní ve všech sférách vládne.
Socialismus pak pro nás nesmí být pouze deklaratorním cílem naší politiky, ale věc, o jejíž uskutečnění reálně usilujeme. Jen tak si zasloužíme být vnímáni jako síla přinášející skutečnou alternativu a opravdové řešení problémů dneška. I v této souvislosti je před komunisty zkrátka hodně úkolů, kterým je třeba postavit se čelem.
Je před volbami do PS PČR, jste dvojka na pražské kandidátce. Co je ve volbách podle vás primárně důležité: obhájit dosavadní pozice, sjednocení názorových proudů, mediální prezentace, nebo generační obměna?
Všechny vámi nastíněné otázky jsou důležité a určitě před nimi nesmíme zavírat oči. Naše strana si bude brzy připomínat slavné 100. výročí svého založení. Jsem toho názoru, že je klíčové, abychom lidem dokázali, že zde i po 100 letech bojů mají komunisté své místo a mnohé zápasy jsou ještě před nimi.
Proto věřím, že všichni, navzdory různým problémům, jimž čelíme, uděláme maximum pro co největší volební podporu KSČM v říjnových parlamentních volbách.
S čím vy osobně půjdete v Praze do voleb?
Situace v hlavním městě je pro práci nás komunistů opravdu složitá. Antikomunismus zde nyní triumfuje, přesto se jako KSČM v žádném případě nevzdáváme, spíše naopak. Není totiž takových pevností, které bychom nemohli dobýt.
Zásadním problémem obyvatel Prahy je bydlení, jehož cena dosahuje vskutku astronomických výšek. Klíčovým programovým bodem, pro nějž chceme obyvatele metropole získat, jsou proto naše konkrétní plány na zajištění dostupného a důstojného bydlení. Jsem rád, že do volebního zápasu v Praze jdeme se silnou kandidátkou, kterou vede zkušená komunistická politička Marta Semelová, mající již za sebou ohromný kus práce pro obyvatele naší metropole, například nejen právě v otázce bydlení, ale i dopravy, školství a podobně.
Důležité navíc je, že podstatnou část komunistických kandidátů v hlavním městě tvoří mladší lidé, kteří však již také nejsou zdaleka bez zkušeností: Luboš Petříček, Petra Prokšanová, Arťom Korjagin, Robert Kvacskai, Petr Vlček, Jaroslav Kvapil, Jaromír Petelík a další.
Do volební kampaně jdeme s tím, že chceme informovat o prioritách komunistické politiky, ale i o naší připravenosti a odhodlání poprat se za zájmy velké většiny obyvatel naší metropole. Nebudeme to mít jednoduché, ale rozhodně do toho jdeme naplno.
Nemohu se vyhnout aktuálním tématům. V současné době je velké napětí mezi Ruskou federací a Českou republikou. Jaký je na to váš pohled? A jakou cestu byste zvolil v řešení narušování těchto vztahů?
Jednoznačným postojem nejen mě, ale celé KSČM je, že co nejrozhodněji odmítáme stupňování napětí v Evropě. Stavíme se proti politice sankcí, ultimat, výhrůžek a všemožných provokací či dokonce vojenských demonstraci a válečných příprav. Domníváme se, že je třeba udělat maximum pro zabránění stupňujícího se nebezpečí nového válečného konfliktu v Evropě, ke kterému současná situace zřetelně přispívá.
Naštěstí s tímto postojem nejsou komunisté osamoceni a mají podporu velkého množství lidí, pro které je zachování míru logickou prioritou. Znovu při této příležitosti tak pozvedáváme náš požadavek na vystoupení z válečnického Severoatlantického paktu NATO a podtrháváme naši snahu o změnu zahraniční politiky České republiky tak, aby byla založena na suverenitě, mezinárodní spolupráci a míru.
Angažujete se ve Společnosti česko-kubánského přátelství. Pojďme tedy ke kubánským přátelům. Byl jste několikrát na Kubě. Přibližte nám procesy, jež se odehrávají na Kubě? Nepřipadají vám příliš podobné procesům v osmdesátých letech, které vyústily ve změnu režimu?
Socialistická Kuba v současnosti čelí řadě ekonomických problémů souvisejících především s šest desetiletí trvající zločinnou ekonomickou, obchodní a finanční blokádou Kuby ze strany imperialismu USA. Podotýkám, že se jedná o nejdelší a nejtvrdší blokádu, jaká kdy byla proti jakékoliv zemi v dějinách zaznamenána, přičemž byla navíc v poslední době zásadně rozšiřována a zpřísňována.
KSČM, stejně jako zmíněná Společnost česko-kubánského přátelství, proto tuto blokádu jednoznačně odsuzuje a požaduje její okamžité ukončení. KSČM je plně solidární s lidem Kuby a podporuje bratrskou Komunistickou stranu Kuby a její politiku. O tom mimo jiné svědčí i pozdravné prohlášení z nedávného zasedání Ústředního výboru naší strany adresovaný souběžně probíhajícímu sjezdu kubánských komunistů. Ani v této nelehké době není lid socialistické Kuby osamocen a má přátelé po celém světě, ke kterým bezpochyby patří také čeští komunisté.
Předseda ÚV KSČM řekl, že KSČM má volební potenciál 12 procent. Co uděláte vy sám, aby bylo dosaženo pokud možno co nejlepšího výsledku v těchto volbách, a v čem jsou tyto volby tak důležité?
Osobně se domnívám, že všechny průzkumy volebních preferencí i volebních potenciálů je třeba brát s velkou rezervou. Volby, které jsou před námi, jsou pro naši stranu, ale i pro celou republiku, v mnoha ohledech naprosto klíčové. Před námi je totiž krize obrovských rozměrů, jejíž důsledky budou ohromné. Těm bude potřeba se rozhodně postavit a úspěšně čelit.
Tak jako komunisté toho však bude schopen málokdo. Proto nám nezbývá, než co nejvíce voličů přesvědčit, že právě hlas pro KSČM je tím jediným správným. Takový je dnes úkol každého komunisty, mě nevyjímaje. Věřím, že se ho dokážeme zhostit s úspěchem.