Občanští demokraté oslavují 30 let od vzniku strany, ke které se její zakladatel a nepochybně nejvýraznější osobnost nehlásí. Viditelný rozpor a osobnostní sestup je vidět i v kontrastu Klausova vyjádření o kauze Vrbětice a hysterii, kterou tato bizarní kauza vyvolala v řadách dnešních občanských demokratů. Protiruská hysterie, vypjatý antikomunismus a až primitivní kampaň proti Hradu jsou s asociálností jediné skutečné programové body, které je ODS schopna nabídnout. Spolu s nepříliš vynikajícím rétorem Fialou a věčně pohoršenou Miroslavou Němcovou, která se stala synonymem intelektuálně nenáročného pojetí antikomunismu. A spolu s výhružkami šibenicemi a vulgárním osočením konkurentů, kterého se tato „strana slušných lidí“ tu a tam dopouští.
ODS slaví své 30. výročí rozpuštěná v koalici SPOLU, koalici neúspěšných pravicových stran, které ani jinak iluzorní předvolební průzkumy příliš nepřejí. Ani její zakladatel s ní nepočítá, ani od jeho syna ODS hlas neobdrží. Kontrarevoluce požrala své děti.
Mohli bychom připomínat úspěchy této strany v nespočtu afér korupčního ražení či to, jak konkubinát vládl této zemi. Je to škoda prostoru, vhodnější je zaměřit se na současnost.
Argumentace ODS během schůze poslanecké sněmovny ke schválení pětitýdenní dovolené, tedy o návrhu KSČM, jak má tato strana „blízko“ k reálným pracujícím a že nezapomněla na své kořeny z období privatizace, na to, že má být uspokojen především zaměstnavatel. Koneckonců myšlenkové výšiny ODS sahají do výše uspokojení šmelinářů, taxikářů, emeritních zelinářů…a zahraničního kapitálu, kterému by prodali i vlastní matku.
Nezbývá než gratulovat. Protože tato strana je koncentrací všeho, co tvoří nešvary posledních 30 let.