Rozhovor Haló novin s lékařem Jiřím Maštálkou, bývalým europoslancem
Na ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO) se sesypaly hromy a blesky od hlavy státu, že je prý vyhořelý. Myslíte si totéž?
K výroku o »vyhoření« jsem se už nedávno vyjadřoval. Unavený z toho molochu, kterým je ministerstvo zdravotnictví, jistě je. Nedivím se. A dovedu si představit, jakým různým tlakům čelí. Navíc po fotbalu, hokeji a politice se COVID-19 stal dalším tématem, kterému »rozumí« v České republice každý…
Bylo mi sympatické, že bojuje. Nemohu pochopit (snad kromě nesmírného tlaku od výše postavených) jeho bojácnost při povolení importu Sputniku…
No právě, jak hodnotíte Blatného postoj ke Sputniku? Ministr tvrdí, že hájí nezbytnost, aby byla jakákoli vakcína schválena Evropskou lékovou agenturou (EMA). Není jeho postoj pochopitelný?
Bojím se, že jde do jisté míry i o alibismus »na přání«. Podívejte se na to, jak rychle byla udělena »dočasná výjimka« na jeden z léků pro podpůrnou léčbu covidu. Pro laika je tam pěkná obezlička - vše je na zvážení lékaře… A je to.
Není problém v tom, že Rusko mělo tuto mezinárodní agenturu oslovit dříve?
Proč nepožádalo Rusko o registraci dříve, nevím, ale to nic nemění na faktu, že jsme mohli postupovat jako Maďarsko či Slovensko. No, ale když »naši hoši« - rozuměj od premiéra po ministra zahraničí - chtějí držet basu, nu tak, národe, div se, vakcín není dost. A v potřebné době ani nebude, neboť potřebná doba už je teď! To abych nebyl obviněn ze šíření poplašné zprávy.
Jistě, je dobře, že premiér se vydal do Izraele sbírat zkušenosti. Co se týká organizace očkování, budou se jistě hodit. Diskutabilní je očkování jen první dávkou. To ukáže čas. Aniž bych Izraelcům přál něco zlého, myslím, že tento přístup zaplatí čtvrtým lockdownem...
A na adresu Evropské lékové agentury: Už jsem jednou konstatoval, že předvede při registraci Sputniku »enormní rychlost«, danou výší finančních zájmů konkurenčních farmaceutických firem…
Mnoho našich občanů žádá naočkovat právě Sputnikem. Říkají, že si na tuto vakcínu počkají. Bude však někdy možné, aby si pacient vybral, čím chce být očkován? Je to organizačně možné?
Ano, lidé se ptají i mě na možnost očkování Sputnikem. Jenže očkování je přeci jen vážná věc, nedá se dělat nějak partyzánsky. A navíc, co s certifikátem pro mezinárodní uznání a možnost cestování? Kdo ho bude garantovat? Lékař, který pokoutně látku aplikoval? No to ne. Všechno musí mít svůj řád.
Bylo by nádherné, kdyby si občan, po konzultaci s lékařem, mohl vakcínu vybrat. Ale v takové situaci nejsme. COVID-19 nás zastihl v nedbalkách. Výběr vakcín bude možný tak příští rok. To je doba, kdy už optimisticky předpokládám, že se s covidem vypořádáme. Byl bych rád, aby tomu bylo alespoň tak...
Nestačí na pokrytí naší české poptávky již ty stávající čtyři vakcíny, když uvážíme i příchod další od firmy Johnson & Johnson?
Jak bych to řekl, značek vakcín je v České republice jakoby dost. Problém je, že není potřebné množství, a to kterékoliv, aby se dalo provést masivní rychlé očkování. To je vina vlády, Evropské komise, má to konkrétní jména. Divím se, že k takovému ohrožení bezpečnosti se nevyjadřuje generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který se jinak vyjadřuje ke každé prkotině a »zásadově«. Ostatně i naši, jinak aktivní emeritní generálové, nějak mlčí… Jako by čekali, jak se to vyvine, a byli na správné straně barikády…
Není podle vás unáhlené přerušení očkování AstraZenekou v řadě zemí poté, co se tam objevily po aplikaci ojedinělé případy úmrtí? Přece takové jednotlivé případy se vyskytují u jakéhokoli preparátu.
Vakcína AstraZeneca je zvláštní případ. Ale nedivím se, že »vyděšené vlády« nechtějí promarnit už tak nalomenou důvěru občanů ze zvládnutí situace. Potřebujeme znát přesné údaje, výsledky pitevních nálezů, pak se dá seriózně něco říct. Pozastavení aplikace zřejmě vyhodnotily jmenované vlády jako menší riziko než možné další, i smrtelné komplikace. Ono i z malých čísel se občas stanou velké maléry…
Nyní pracujete v mobilním lékařském týmu, který očkuje proti COVID-19. Kde očkujete a jaké jsou vaše zkušenosti?
Ano, pracuji v týmu, který má na starosti očkování okresu Tachov a Plzeň-sever. Limitem je pro nás, opakuji, množství vakcín. V podstatě jsme schopni denně očkovat ve třech týmech, když v týmu je 5-6 pracovníků. Co ovšem je nesmírně zatěžující, je administrativa spojená s očkováním. To je k neuvěření, kolik údajů a papírů musí být každý den zpracováno!
Nevznikají při vaší práci nějaké prostoje? Nestane se, že nedorazí objednaný pacient a že se vakcína musí v důsledku toho znehodnotit?
Samo očkování od příchodu pacienta do aplikace a odchodu probíhá hladce. Většina občanů byla velmi disciplinovaná. Je zajímavé porovnávat generace. Trošku s nadsázkou musím říci, že pedagogové, které teď očkujeme, přicházejí jako ve škole pět minut před zvoněním. Někdy čekárna po aplikaci, neboť pacienti musí vyčkat 30 minut, připomíná spíše sborovnu…
Vstřícní jsou starostové. Na okraj poznámku: prostory na očkování si jako Očkovací centrum pronajímáme za úplatu. Doufám, že to bude zohledněno v platbách od státu.
Každému výjezdu předchází příprava den předem, takže se samozřejmě myslí i na případ, že někdo se nedostaví nebo nebude moci být očkován vzhledem ke zdravotnímu stavu. Takže v záloze musí být eventuální náhradníci. Jednoduše řečeno: nevím o případu, kdy bychom museli zbylou vakcínu, nepoužitou, zlikvidovat. Vyžaduje to velice přesné plánování, ale naše vedení to umí.
Jak posuzujete vhodnost vakcíny pro toho kterého pacienta? Jak podrobně řešíte jeho aktuální zdravotní stav?
Co se týká zdravotního stavu pacientů a okamžitého rozhodnutí, zda očkovat, či ne – je tu doporučení jednak pro jednotlivé vakcíny (od firem), odborných orgánů, tedy doporučený postup. Zbytek je na lékaři. Za měsíc jsem rozhodl vzhledem ke zdravotním důvodům neaplikovat vakcínu jen ve dvou případech. Při stovkách naočkovaných je to zanedbatelné číslo.
Jak se očkování týká občanů cizích zemí, kteří pracují v ČR?
To je velmi zajímavá otázka. Já narazil jen na jednoho španělského řidiče, který se domáhal vakcinace. Je to jednoduché - máme státní registr, pak rezervační registr, takže ti, kteří nejsou v registrech a nejsou - a to je také podstatné - v určených očkovacích skupinách (dle věku, profese atd.), na očkování nemají u nás nárok. Vím, že už existuje i pojem »vakcinační turistika«, ale v ČR budeme velmi rádi, když zvládneme naočkovat v co nejkratším čase naše občany. A opět je nutno přímo drtit vládu za neschopnost zajistit vakcíny. Je to její ostuda!
Ale problém je i s testováním pracovníků ze zahraničí. Jsou levnou pracovní silou, ale v jakých šedých či černých ubytovnách bydlí, s kým měli kontakt, to není v silách policie dohledat. Navíc, řada z nich už dávno u nás nepobývá legálně. To je veřejné tajemství. Jak jsem nedávno napsal, skvělá časovaná zdravotní a sociální bomba. Ovšem jsem si jist, že BIS »orlím zrakem« hlídá tuto situaci, vždyť jde přece o bezpečnost státu… Jen nevím o žádném důsledném vymáhání a kontrole této záležitosti. Ale je možné, že mi jako běžnému občanovi nechtějí přidělávat vrásky.
Uvedl jste, že Evropská komise utrpěla ve věci vakcinace krach jako celek. V jakém smyslu?
Tak tedy to, co mohlo být velkou výhodou EU, tedy i společný postup při pandemii, se stalo ukázkou sobeckosti a neschopnosti vedení EU.
Je to osobní selhání předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Bez jízlivosti - divím se, že se pod jejím vedením nerozpadl bundeswehr... Teď se pracně vymotává z maléru. Ona má k dispozici právní službu, spousty velmi kvalifikovaných poradců, ale politické rozhodnutí je na ní a na EK, potažmo Evropské radě. Nemůžou se divit, že ten, kdo má všech pět pohromadě (a například Viktor Orbán je má), se zachoval samostatně i s nákupem Sputniku V.
Pomíjím to, jak bezradně a hanebně se zachovala EK k Itálii na počátku pandemie. Tento konglomerát států zvaný EU teď drží jen díky tlaku zesilující pandemie, vůli kapitálu nezastavit výrobu, dříve přijatým závazným normám, které umožňují alespoň volný pohyb zboží a kapitálu. A nutno přiznat – díky železné vůli německé kancléřky. Ty ostatní hodnoty se už upozadily, to jaksi není na pořadu dne. Přitom, viděno mýma naivníma očima, Evropská unie má takový vědecký a lidský potenciál, že by si při lepším, nesobeckém řízení dovedla poradit.
Nikdo se nemůže divit, že si lidé kladou otázku čím dál tím častěji: k čemu nám EU je…A budou ji klást s blížícími se volbami a neschopností a bezradností představitelů EU čím dál tím ostřeji.
Je zřejmé, že očkování proti covidu bude nutné každý rok. Je známo, jak dlouho budou vakcíny účinkovat, tedy chránit, a jak budou účinné proti mutacím? Znamená to, že nás čeká doba neustálého očkování?
To máte pravdu, všechno ukazuje na to, že očkování bude nutné i v dalším roce. Ale to už nám snad bude lehčeji. Vývoj i jednorázově aplikovaných preparátů jde dopředu, budou tu i »tvrdá« data o průběhu, budou tu zkušenosti - sice draze získané, ale získané zdravotníky a politiky. Troufám si být v tomto ohledu optimistou. Lidstvo se z téhle šlamastyky dostane. Teď je to otázka ceny, za kterou zkušenosti získáme.
Jste kritický vůči prezidentovi Lékařské komory Milanu Kubkovi. Přitom jeho rázné vystupování v televizi mohlo vyburcovat mnoho lidí k tomu, že nepodceňují protiepidemická opatření. Možná jeho svérázný emotivní projev přináší své plody, nemyslíte?
K prezidentovi Lékařské komory kritický jsem. Burcovat se dají lidi třeba za vyšší mzdy, sociální práva. Ale odborník-lékař v této situaci nemůže »burcovat« strašením a nepřiměřenými emocemi. V tom spočívala moje kritika. A pak v jeho pohrdavém hodnocení České republiky jako ostrova beznaděje. To je defétismus. Tím se lidi přivedou tak nejvýš k depresi, ale ne k respektování pravidel hygieny a dalšího v době pandemie. Takhle kdybych burcoval pacienta v ordinaci, tak vezme nohy na ramena, pokud by rovnou neztuhnul...
Od prezidenta Lékařské komory bych přeci jen očekával věcnější styl. A pak Dr. Kubek si nepřipouští, že i on je - a už dlouho - součástí té politické elity, kterou označuje za neschopnou. Chybí tu sebereflexe.
Nutná bude také systematická péče o pocovidové pacienty. Máte představu, jak by měla být organizována? Jaké orgány může COVID-19 u pacientů, kteří jej prodělali, napadnout?
Ano, nad péčí o pacienty po prodělaném covidu a jejich následné rehabilitaci jsme přemýšleli už od podzimu loňského roku. Nějaké výzkumy se provádějí, pokud vím, v Brně, Hradci Králové. Podle historických zkušeností, například s tzv. španělskou chřipkou, byly projevy na postižení plic, srdce a dalších orgánech u pacientů patrné několik let. Statistika se přesně tehdy neprováděla tak, jak bychom teď potřebovali, ale je jisté, že rehabilitace zejména kardio-vaskulárního a plicního systému bude velmi žádoucí. Náměty jsme podali. Záleží na ministerstvu a pojišťovnách, jaký rozsah budou ochotny poskytnout.
Je tu i hledisko ekonomické, novou indikací postCOVID-pacientů na lázeňskou léčbu by se mohlo podařit udržet i celý sektor lázeňství, než se začnou provádět plánované výkony např. kardiochirurgické, totální endoprotézy, které se rehabilitovaly v lázních. Je to věc k velmi vážnému posouzení.
Ohradil jste se vůči tomu, že bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch byl zvolen předsedou představenstva Krajské zdravotní, a. s., v Ústeckém kraji. Jeho působení vidíte jako »plivnutí do tváře zdravotníkům v první linii«. Jaké jsou vaše zkušenosti s Vojtěchovou prací?
K bývalému ministru Adamu Vojtěchovi jen krátce. To, že se v Praze »vypořádal« s řadou velmi kvalifikovaných lidí v resortu, není tajemstvím. To, jak se vypořádal s pandemií, jsme viděli, ale mnohdy spíše budil lítost, zejména když byl pérován premiérem. Jaksi se zapomnělo na jeden z jeho předvolebních projektů o reformě psychiatrické péče (měly tam jít poměrně zajímavé evropské peníze). Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nevím, jak celý projekt skončil. A zejména ty slibované evropské peníze, které měly přijít. Jisté je, že pandemie na psychiku negativně působí a o duševní zdraví bude třeba dbát.
To, že se Adam Vojtěch skokem stal předsedou představenstva Ústecké zdravotní a nominantem na velvyslance ČR ve Finsku, už je moc i na mě. I když připouštím, že znám lidi, kteří těch placených funkcí stíhají stejně nebo i více. A pak, nejsem si jist, zda nejde o konflikt zájmů, tedy být státním úředníkem ve Finsku a představitelem veřejné instituce zdravotní v ČR. V každém případě samotný fakt působí stejně jako Jurečkova fotka s pivem v době karantény či »vipáci« na Slavii. Je to ze stejné kategorie papalášství.