Celý svět více či méně již rok bojuje s epidemií koronaviru. Lidé jsou nuceni žít uzavření ve svých domácnostech, děti nechodí do škol, mnozí drobní živnostníci přicházejí o svou obživu. Státy, aby udržely klid mezi občany, sahají hluboko do kapes, sypou a sypou. Sypou do zdravotnictví, na podporu podnikání, za nákup ochranných pomůcek, očkování a… stále sypou.
Kam tyto peníze plynou? V budoucnu budeme muset všichni tyto dluhy zaplatit zvýšením daní, ztrátou nároku na bezplatnou lékařskou péči, ztrátou důchodů a omezením v oblastech, jako je školství, sociální péče, doprava a další, ve kterých stát má svou důležitou úlohu. Čím slabší stát, o to větší eldorádo různých »tak zvaných podnikatelů«, podvodníků a spekulantů. Kdo si troufne zavřít Tesco, Kaufland a jiné mezinárodní řetězce? To by bylo žalob, to by se stát nedoplatil na ušlém zisku! Zavřou se malé obchody, které navštíví jen málo zákazníků současně a kde by se snáze dodržovala hygienická opatření, ale jednotlivci nemají šanci něco vybojovat.
Není bez zajímavostí, že státy krvácejí, občané jsou zoufalí, ale nejbohatší jedno procento globalistů si své jmění zvětšilo o dalších 27 procent. Nitky světového dění se stahují, čím dál víc do rukou menšího počtu osob, které rozhodují o nás bez nás. Dochází k velkému přelévání kapitálu. Globální vysavači vysávají nejen třídu pracujících zaměstnanců, ale nyní i střední podnikatele, a likvidují ještě dosud konkurenceschopné samostatné menší podniky. Vládnou nám nadnárodní korporace, které nemají žádný zájem na rozvoji jednotlivých lidí, ani na rozvoji národů a národních států. Tyto hodnoty jsou jim překážkou. Proč chtějí svět bez hranic? Není to proto, aby se lidé mohli více setkávat, navzájem obohacovat, ale aby mohlo rychle a bez kontroly putovat zboží, pracovní síla a kapitál.
Mluví se o 4. etapě průmyslové revoluce, kdy lidé budou v pracovním procesu čím dál více nahrazováni roboty. Vyvíjejí se technologie na ovládání robotů myslí člověka, ale možná že i lidi bude možné potom ovládat. Lidé se stávají přebytečnými.
Žijeme ve světě, kde jsme stále sledováni přes mobilní operátory, banky vědí o každém našem nákupu, média nás masírují těmi správnými názory, ale hlavně se musíme hodně bát, aby nad námi měla moc.
Koronavirová krize je zlomovým obdobím ve vývoji dnešního světa. Můžeme se vzpamatovat a vzít věci do vlastních rukou, nebo zalézt, mlčet a čekat, jak to dopadne. Potom se staneme elektronickými otroky, kdy za nás budou rozhodovat ovladači našich dat. Jedním klikem zmizíme jako osoby, budeme bez financí, bez identity.
Jako komunisté bychom se měli zabývat těmito otázkami spíš než nějakými žabomyšími spory o to, kdo je tam či onde, na jakém místě a podobně. Měli bychom společně začít připravovat společnost na přeměnu, která nás po velké krizi čeká.