Jediný novinář, kterému Gorbačov umožnil ptát se

13. 2. 2021

Vzpomínají na Zdeňka Hořeního

Zpráva, že zemřel Zdeněk Hoření, mě velmi zarmoutila a překvapila. V předlistopadových dobách jsem ho znal jenom z novin. Teprve po Listopadu jsme se setkali při společné práci. Řešili jsme spolu mnohé otázky týkající se našich východních vztahů a obecnější záležitosti naší slovanské minulosti a přítomnosti. Dával mi řadu námětů, které pro mne v té době byly nové a mohly mě inspirovat. Jako znalec ruské problematiky mně umožnil pochopit některé souvislosti, jež později také včlenil do své knihy o Rusku a o »caru Borisovi«. To pomáhalo nejen mně ve složité situaci popřevratového jelcinovského Ruska se orientovat. Bylo mi líto, když ze zdravotních důvodů už nemohl přicházet do budovy ÚV KSČM a dávat nám své podněty.

Zdeněk Hoření pro mne v minulosti byl jedním z představitelů strany, kterým se věřilo. Nepatřil do žádné skupiny, která v posledních letech boje o socialismus se pokoušela dobýt moc a přizpůsobit ji svému vidění. To jsme i »my dole« věděli. Pro mne, i když se to dnešní mocní, polistopadoví vítězové, snaží znevážit, bylo jím vedené Rudé právo listem, který nejen informoval, ale naznačoval i cestu. A vím, že nebylo vždy právě lehké prosadit některé názory, které byly v rozporu s oficiální linií. Možná proto poté, co byl v Sovětském svazu do čela komunistické strany zvolen Gorbačov, byl vybrán za jediného novináře, kterému nový vůdce umožnil ptát se. To píši bez ohledu na to, jak se později Gorbačov projevil.

Vážím si neměnné socialistické orientace, která v Zdeňkovi Hořením zůstala, i když v Listopadu 1989 jsme velkou bitvu o socialismus prohráli. Šlo pochopitelně o bitvu, nikoli o prohranou válku. Bude ovšem třeba ještě úsilí řady generací, aby se socialismus, sociální rovnost, znovu stal přáním a cílem většiny národa a nakonec i zvítězil. Ale nepochybuji o tom, že tomu tak bude. Stejně jako o tom nepochyboval Zdeněk, váš nejbližší, otec i dědeček, náš soudruh.

Vojtěch FILIP, první místopředseda Sněmovny a předseda ÚV KSČM

 

Byl etickým vzorem novináře

Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodině, přátelům a spolustraníkům k úmrtí našeho soudruha, komunisty a vynikajícího novináře Zdeňka Hořeního.

Zdeněk Hoření nás opustil v 91 letech, byl významným novinářem, dopisovatelem ze Sovětského svazu, zástupcem šéfredaktora Rudého práva, později šéfredaktorem těchto legendárních novin, poslancem a členem Ústředního výboru KSČ. Po převratu nezměnil své přesvědčení, nepřevlékl kabát a i ve ztížených podmínkách se věnoval činnosti novináře, tentokrát v Haló novinách.

Pozoruhodné byly rovněž jeho aktuální postřehy z ruského kulturně-politického dění.

Jeho produktivní život byl spojen s bojem za sociálně spravedlivou společnost, za socialismus.

Bez jakékoli nadsázky můžeme říci, že byl etickým vzorem novináře spjatého se svou společností, se svým národem.

Čest památce Zdeňka Hořeního!

Centrála OS ČMS

Stanislav GROSPIČ, předseda

 

Ztratili jsme laskavého člověka

S hlubokým zármutkem přijala Společnost Julia Fučíka (SJF) zprávu o úmrtí svého spoluzakládajícího člena doktora Zdeňka Hořeního, někdejšího poslance, šéfredaktora Rudého práva a dlouholetého předsedy ÚV Čs. svazu novinářů, nositele Řádu práce.

Jeho zdravotní stav mu poslední dobou neumožňoval aktivní účast na činnosti SJF, přesto byl její významnou oporou. Byl pro nás milým přítelem a zásadovým soudruhem, hlubokou studnicí vědomostí. S jeho pomocí společnost vydala jako první úplný text Reportáže psané na oprátce, málo známou povídku Cesta do Mnichova, svědectví Jožky Baxové Azyl u Baxů, knížku Pocta Juliu Fučíkovi, vydanou při příležitosti stých narozenin Julia Fučíka a další publikace.

V živé paměti uchováváme krásné časy našich setkávání se Zdeňkem, plné družnosti, myšlenkového kvasu a porozumění, vedeni urputnou snahou bránit historickou pravdu nejen na stránkách občasníku Kurýr před jejími současnými uchvatiteli, kdy mezi nás přicházely statečné ženy protinacistického odboje Věra Picková a Mirka Kunštátová i literární historička a kritička Hana Hrzalová. Ale také básníci, národní umělec Miroslav Florian a Jaromír Semela, novinář a spisovatel Jan Hrobař, vědec Ondřej Kadlec, novinář a fotograf Josef Mašín, rozhlasový reportér Vladimír Solecký, Jiří Nohovec, předseda plzeňské větve SJF a další vzácní lidé, kteří již nejsou mezi námi. S úctou a láskou na ně vzpomínáme. Chybějí nám!

A nyní jsme také ve fučíkovské společnosti po skonu plejády význačných osobností ztratili i Zdeňka Hořeního. Laskavého člověka, který, když bylo nutné, uměl otcovsky a s taktem i pokárat. Zemřel pouhé tři dny po svých 91. narozeninách 12. února 2021 v pražské Thomayerově nemocnici po zápalu plic a nemoci COVID–19. Čest jeho světlé památce!

Jan JELÍNEK, předseda SJF

Autor: 
Mediální úsek ÚV KSČM