Ústavní soud (dále ÚS) vydal bezprecedentní nález, který nemá v historii naší republiky obdoby. Zrušil části volebního zákona, podle kterého se měly konat letošní volby do Poslanecké sněmovny. Na celé věci je zarážející, že soud nález vydal několik měsíců před volbami a to onu stížnost od skupiny senátorů měl na stole již od roku 2017.
Trochu mi to připomíná rok 2009, kdy se Ústavní soud poprvé vložil do volebního systému, kdy zrušil předčasné volby, které byly postaveny na stejném principu jako ty v roce 1998. Jednou byly ryze ústavní, ale o desítku let později protiústavní. Záleželo na tom, kdo byl v danou chvíli v pozici ústavního soudce, protože co soudce, to názor, jiný pohled, jiný výklad. Jsou to přeci právníci, kteří hledají kličky, kde se dá. Ostatně právě proto se (nejen) v naší zemi vytváří právní džungle, zákony, kde je plno paragrafů a jen málo právníků ví, co platí a co ne. Vraťme se ale zpět k rozhodnutí ÚS, které vneslo chaos do letošních sněmovních voleb.
Dle mého názoru se jedná o bezprecedentní krok, který nemá v naší historii obdoby. Z logiky nálezu Ústavního soudu plyne, že všechny volby do Poslanecké sněmovny, které dosud probíhaly, tak probíhaly protiústavně. Toto tvrzení působí poněkud komicky. Znamenalo by to totiž, že jsme dvě předchozí dekády fungovaly jen jako, a Ústava byla jen cárem papíru, když se volilo protiústavně. Jaký to výrazný paradox naší polistopadové reality. Tato skutečnost očividně celých 20 let nikomu moc nevadila, ale ve chvíli, kdy se zdá pozice hnutí ANO neotřesitelná, tak zasáhne Ústavní soud (ÚS) a některé pasáže z volebního zákona vyškrtne a to ještě ve volebním roce, kdy máme do voleb několik měsíců - ve své podstatě je zrušeno zvýhodnění silnějších stran. Musíme jasně přiznat, že předseda ÚS Pavel Rychetský sám neústavní volební zákon připravoval a předkládal v době Opoziční smlouvy na přelomu tisíciletí. De facto i de iure můžeme tvrdit, že Pavel Rychetský tímto dnešním verdiktem potvrdil, že sám byl protiústavní a doposud mu to nijak nevadilo. Předseda Ústavního soudu vlastně odůvodnil něco, co vlastně ani odůvodnit nejde. Že by prozřetelnost, nebo pomsta? Naivita, hloupost, účelovost?
Jedno je jisté: pokud měl ÚS stížnost senátorů na stole již od roku 2017, tak mohl rozhodnout před rokem a nečekat až na rok volební. Je evidentní, že daný krok hraničí s účelovostí a celé to hází negativní stín na ÚS (zde je nutné podotknout, že ne všichni ústavní soudci byli pro zásah do volebního zákona v roce volebním), kdy to vypadá, jako kdyby neměli ústavní soudci co na práci a neřeší podstatnější problémy - jako například věkovou diskriminaci, diskriminaci žen, když se ucházejí o práci a jsou těhotné nebo chtějí rodinu atd. Věcí, které trápí naši společnost, je více a co dělá Ústavní soud? Buď mlčí, nebo účelově rozhoduje v politických záležitostech. Celé mi to připadá, že Ústavní soud si hraje na třetí komoru parlamentu a naše společnost spíš směřuje k soudcokracii, kdy o politickém dění nebudou rozhodovat politici, kteří jsou zvoleni lidem, ale soudci, kteří jsou jmenováni a ve své podstatě jsou nedotknutelní. Tato věc poté silně znevažuje soudní systém, kdy se na jedné straně rozhoduje o »nesmyslech«, ale o zásadních problémech nebo jiných zločinech se rozhoduje roky a bez valného výsledku.
Je s podivem, že ve věci voleb Ústavní soud rozhoduje, že některá ustanovení zruší, ale například v případě církevních restitucí, kde dochází k bezprecedentnímu rozkrádání veřejných peněz, rozhodne úplně obráceně. To svědčí o tom, že v našem státě není něco v pořádku a je nutné to změnit.
Na závěr si předveďme jeden modelový příklad: co když se politici nedohodnou a žádný volební zákon do voleb nestihnou přijmout? V tomto případě nastane hluboká politická krize, kdy nebude nová Sněmovna zvolena, stávající skončí a již nebude, kdo by nový zákon schválil. Bude sice existovat Senát, který může vydávat zákonná opatření, ale ta posléze musí schválit Sněmovna. Může se pak teoreticky stát, že bude vládnout Senát a jako protiváha moci zde bude prezident a v zákrytu nachystaná třetí komora – ona pojistka ústavnosti, samotný Ústavní soud, a to až do doby, než někdo schválí nový volební zákon. Jenže kdo to bude moct udělat, když nebude nová Sněmovna? Zdá se vám to jako nemožné nebo jako v Kocourkově? Kdepak. Tohle je tvrdá realita zvaná Česká republika.