„Život jakéhokoliv jediného člověka na světě je cennější než všechen majetek nejbohatšího muže planety,“ řekl Che Guevara. Každý ztracený život je tragédie. Proč se tedy mluví jen o Janu Palachovi? V roce 1965 se upálil Američan Norman Morrison, který chtěl tímto upozornit na zločiny, které se děly při válce ve Vietnamu. Konkrétně proti používání napalmu ve Vietnamu, který zahubil mnoho civilistů. Takové surové metody nepoužívali ani nacisté ve druhé světové válce! Jozef Aszmongyi, který se upálil, a to konkrétně proti rozdělení Československa v roce 1992, půl roku před samotným rozdělením. V roce 2003 se upálil Zdeněk Adamec, kvůli nesouhlasu se současným systémem. Proč si na tyto „oběti“ nevzpomeneme též? Proč se pořád mluví pouze o jedné osobě a ostatní si nepřipomínáme?
O Janu Palachovi koluje hodně legend. Asi nejvýraznější je ta, že čin udělal sám od sebe. Podle dostupných dokumentů Palacha k sebevraždě burcoval jistý kněz. Dále je také prokázáno, že Jan Palach byl socialista a žádný antikomunista. Pouze antikomunisté Palacha stále předhazují komunistům jako oběť jejich systému. To je samozřejmě hloupost, Palach si přál socialismus, ale nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Bylo by fajn si tu historii připomínat celou a nikoliv pouze úryvky.