Příjmovou chudobou je v České republice ohroženo více než milion lidí. Současná epidemie koronaviru a karanténní opatření působí finanční problémy dalším statisícům, zvlášť rodičům samoživitelům.
Podle Českého statistického úřadu je u nás necelých 170 tisíc neúplných rodin. Většinu tvoří matka s dětmi, která jim musí zajistit nejen dostatečný přísun financí, ale být zároveň matkou a otcem. Česká vláda těmto rodinám, bohužel, žádným specifickým způsobem nepomáhá. Mají nárok na stejné příspěvky jako rodiny kompletní. Přitom ženy samoživitelky představují, hned po seniorech, skupinu nejvíce ohroženou chudobou. Jedna třetina samoživitelek musí vyžít s měsíčním příjmem pod deset tisíc korun. Zároveň třetina nedostává výživné vůbec. Třináct procent jej dostává nepravidelně. Samoživitelka má často problém se skloubením péče o domácnost a o jedno či více dětí se zaměstnáním, takže do už tak napjatého rozpočtu nepřitékají dostatečně vysoké příjmy.
Koronavirová krize jejich situaci ještě zhoršuje. Ženám, které samy vedou domácnost, po zaplacení všech poplatků zbývá měsíčně na útratu pouze pět set až tisíc korun. I těm s vyššími příjmy ani tak nezbývají finance třeba na zaplacení obědů ve školách a školkách, hodnotnou stravu a mimoškolní činnost. Více než polovina z nich dostává cennou pomoc od kamarádů. Jedná se o darované potraviny nebo oblečení, ostatním se ale pomoci nedostává vůbec. Prorodinná politika je sice jedním z důležitých bodů volebních programů prakticky všech politických stran, ale řešení závažných problémů je zdlouhavé a vůči samoživitelkám ne příliš vstřícné. Příkladem je právě „boj“ o tzv. náhradní nebo zálohové výživné. Přitom je smutným faktem, že neplacení alimentů je u nás druhým nejčastějším trestným činem.
Problémem se jeví rozdrobenost agendy výživného mezi politiku sociální, občanskoprávní a vnitrostátní (v případě zapojení policie při trestání viníků). Po 19 letech úsilí bude stát konečně od července letošního roku platit náhradní výživné rodičům, u kterých druhý rodič dítěte neplatí alimenty. Následně je bude po neplatičích vymáhat. Náhradní výživné ve výši až 3 000 Kč měsíčně na jedno dítě bude vyplácet Úřad práce nejvýše dva roky. Státní pokladnu to bude stát přibližně miliardu korun ročně. Vymoci zpět by se mohla asi desetina této sumy vzhledem k tomu, že řada neplatičů je bez příjmu.
Myšlenka, že by stát uhradil alespoň část výživného za ty rodiče, kteří neplní svou vyživovací povinnost vůči dítěti, není nová a KSČM ji podporovala od samého počátku. Objevila se poprvé již v roce 2001. Nikdy ale nebyla schválena. V roce 2005 byl návrh zákona nejblíže úspěchu, ale po prezidentském vetu již nebyl Poslaneckou sněmovnou přehlasován. Další pokus se uskutečnil v roce 2007. Tento návrh byl zamítnut přímo ve sněmovně. Další návrhy následovaly v roce 2009 a 2015. Vyvolávaly i nepřijatelné „rady“ z úst vrcholných politiků. Například, dnes již zesnulý předseda senátu pan Kubera radil ženám, aby se snažily co nejrychleji znovu výhodně vdát a neobtěžovaly stát.
Česká republika se nyní konečně zařadila mezi země, které se snaží samoživitelům jejich situaci usnadnit. V Evropě není žádnou výjimkou. Na Slovensku mají náhradní výživné již od roku 2008. Pokud rodič neplatí 3 měsíce alimenty, je možné požádat o náhradní výživné. To může být až ve výši 1,2 násobku životního minima pro dítě. I v Belgii, ve Švýcarsku, Švédsku a Norsku je poskytováno náhradní nebo zálohové výživné srovnatelné s tím, co bylo schváleno u nás. Samozřejmě, že je zároveň důležité zajistit větší vymahatelnost dlužného výživného. Záměrem není zavírat neplatiče do vězení, ale přimět je k práci, což by vedlo k placení alimentů. Soudy by mohly použít i alternativní tresty, nejlíp nařízení obecně prospěšných prací, a tak bylo výživné hrazeno. Ve hře je také zabavení řidičského průkazu, rybářského nebo loveckého lístku, popřípadě zákaz vstupu na sportovní a kulturní akce pro dlužníky, kteří neplatí, i když jim to jejich finanční situace umožňuje.