Koronavirová epidemie odhalila v celé nahotě jeden z hlavních problémů českého zdravotnictví - dlouhodobé podfinancování. Na nátlak KSČM, která dlouhodobě usiluje o stabilizaci financování systému, byly masivně navýšeny platby za státní pojištěnce. Platby státu se zvýšily od června 2020 o 500 korun za jednoho státního pojištěnce měsíčně a od letošního roku vzrostou o dalších 200 korun na 1 767 korun za měsíc. Do zdravotnictví tak šlo vloni o 20 miliard korun více a v roce 2021 to pak bude o 50 miliard korun více. Pravidelnou valorizaci těchto plateb tak, jak to opakovaně KSČM navrhuje, se bohužel opět prosadit nepodařilo. Přitom výdaje na řešení koronavirové krize stále rostou. Přibývají náklady na ochranné zdravotnické prostředky, na testování, očkování a hospitalizace. Očekává se také propad ve výběru pojistného. Požadavek, kterým KSČM podmínila podporu návrhu státního rozpočtu, na přesun 10 miliard z armádních peněz do zdravotnictví, byl tedy naprosto oprávněný.
Nemocnice se dokázaly vyrovnat s náporem pacientů COVID – 19. Někde se tak ale dělo za cenu vyčerpání týmů, především díky dlouhodobému nedostatku sester. Podařilo se zajistit více než slušnou úhradu péče o COVID-19 pozitivní pacienty. Ta však ve většině nemocnic nedokáže nahradit výpadek z příjmů způsobený omezením plánovaných výkonů. Obstáli i pomáhající medici a studenti zdravotnických oborů. Bez nich i pomoci vojáků a hasičů by bylo vše horší. Na rozdíl od pomoci zdravotníků z USA. S velkou slávou jich pár přiletělo, o jejich faktické činnosti se veřejnost nic nedozvěděla a „neviditelně“ zase zmizeli.
Tým vývojářů a analytiků dat Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku ČR pod vedením prof. Duška rychle vytvořil nadstavbu nad Informačním systémem infekčních nemocí. Ta umožňuje lepší podchycení dat z laboratoří, systém elektronických žádanek spojující centrum s jakoukoli ordinací, sběr dat z nemocnic o možnosti hospitalizace pacienta na JIP. A nad tím „dispečink“, který v reálném čase hodnotí lůžkové a personální kapacity vysoce intenzivní péče. To dává naději i pro nastupující očkování. Jeho úspěch závisí nejen na počtu očkovacích center, ale také na práci s daty. Je nezbytné mít přehled o distribuci vakcín, o tom, kdo má být očkován a jestli skutečně očkován byl, kdy a jakou vakcínou. Doba covidová také umožnila pokrok v telemedicíně. Zdravotní pojišťovny rychle vytvořily dočasné úhrady pro videokonzultace. Během několika měsíců vznikl i doporučený postup, který definuje telemedicínské konzultace jako zdravotní služby. Zároveň se ale v praxi ukázaly i limity vzdáleného poskytování zdravotních služeb. Přestože všichni tři ministři zdravotnictví vyjadřovali návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví slovní podporu a novela prošla připomínkovým řízením už na konci léta, vláda jej zatím neprojednala. Šance, že ji parlament stihne schválit ještě v tomto volebním období, je tak prakticky nulová.
Česká republika dlouho stála ve výskytu kolorektálního karcinomu na předních místech evropského žebříčku. Od zavedení screeningového programu došlo ke snížení výskytu tohoto nádoru přibližně o čtvrtinu. Úmrtnost klesla v porovnání s rokem 2000 o čtyřicet procent. Do preventivního programu se nyní zapojuje přibližně polovina cílové skupiny. Věková hranice pro screeningovou kolonoskopii se v roce 2020 posunula z padesáti pěti let na padesát let. To umožňuje podchytit aktivnější část populace.
Pandemie covid – 19 zdůraznila dlouhodobý problém v oblasti psychiatrické péče pro děti i dospělé. Chybí nejen odborníci, ale také jasnost ve financování postupně vznikajících psychiatrických center. Proto potěší zpráva, že vědci z Národního ústavu duševního zdraví získali jako první v Evropě zelenou pro unikátní výzkum srovnání antidepresivního potenciálu psilocybinu s dnes již používaným antidepresivem s rychlým nástupem účinku ketaminem. Důležité je, že účinek této léčby by se měl projevit již po jedné nebo dvou dávkách a měl by přetrvávat relativně dlouho. Jedná se o naprosto zásadní zjištění, které by ukazovalo, že depresi je možno léčit dříve než po jednom až dvou měsících, kdy nastupuje efekt běžných antidepresiv.