Rozhovor Haló novin s poslancem Zdeňkem Ondráčkem, stínovým ministrem vnitra za KSČM
Je nouzový stav ke zvládnutí pandemie nezbytný?
O tom se právě vedou ty právní polemiky, kdy každý diskutující je chytrý až na půdu, ale tak jednoduché to zas není. Mnohé lze nařídit nebo zakázat podle zákona o veřejné ochraně zdraví. Tyto oblasti lze najít v § 69 odst. 1 zákona. Tato opatření se realizují, ale mnohá z nich jsou, řekněme, sporná a na samé hraně výkladu zákona. Samozřejmě hodně záleží na kvalifikovaném odůvodnění. V případě jejich napadení by o nich musel s konečnou platností rozhodnout soud. Namátkově uvedu třeba zákaz společného zpěvu pro 10 a více osob nebo hodně diskutované omezení provozu služeb jako kadeřnictví, pedikúry, kosmetiky apod. Právní diskuse by mohla být i o rozestupech a metrech čtverečních na jednoho nakupujícího.
Vedle toho však existují opatření, která bez vyhlášeného nouzového stavu realizovat nelze. Takovým opatřením je omezení volného pohybu osob nebo možnost nařizovat pracovní povinnost pro studenty. Důležité, ovšem méně známé, resp. médii zcela (záměrně) opomíjené je určování pravidel pro subjekty kritické infrastruktury a jejich nezbytné dodavatele. Toto narušení by mohlo vést až k ohrožení bezpečnosti státu v oblasti energetické, potravinové nebo v zásobování palivy.
A to se ta opatření bez nařizování práce studentů nedají zvládnout?
Není to sice jen o studentech, ale týká se to třeba i vojáků, ale odpovím v číslech. Jen v říjnu pracovalo ve zdravotnictví skoro 1400 studentů mediků, záchranářů a zdravotních sester. V listopadu to bylo číslo podobné. V sociálních službách pak pracovalo dalších 600 studentů. O počtu vojáků a místech jejich nasazení toho bylo napsáno víc než dost. A proč tam pracovali? Protože tam chyběl personál, který byl buď sám v karanténě, nebo se musel starat o děti, které zůstaly doma. Bez nich by to prostě nezvládli a zavřít tato zařízení nelze. To snad chápe i ten největší kritik nouzového stavu.
Teď je však situace již jiná. Počet hospitalizovaných klesl cca na polovinu a děti chodí a věřím, že budou chodit do škol. I proto mohla vláda pracovní povinnost studentů již ukončit.
KSČM sice v podzimní druhé vlně pandemie žádost vlády o schválení, resp. prodloužení nouzového stavu zatím vždy podpořila, avšak na kratší dobu, než vláda požadovala. Proč?
Protože jsme vždy požadovali po vládě dostatek informací, které by nám umožnily kvalifikovaně se rozhodnout. I proto jsme více než šest týdnů žádali premiéra a předsedu Ústředního krizového štábu (ÚKŠ), ministra vnitra Jana Hamáčka o jmenování našeho zástupce do ÚKŠ. Na jaře jsme ho měli a podařilo se nám řešit a i vyřešit některé problémy v jarní vlně covidu. Jako příklad uvedu pořádání letních dětských táborů. Museli jsme na vládu vyvinout tlak, aby pochopila, že KSČM není součástí vlády a naše tolerance není automatická. Od minulého týdne tak svého zástupce v ÚKŠ opět máme. Staronovým členem ÚKŠ jsem opět já a i z mých vystoupení ve Sněmovně, kdy se o prodloužení nouzového stavu diskutovalo, bylo snad dostatečně zřejmé, že máme výhrady. Ovšem to riziko ohrožení chodu státu zejména ve zdravotnictví a sociálních službách nás vedlo k podpoře návrhu, ale s omezením doby. Chápu výhrady některých našich spoluobčanů, ale chod státu v těch nejdůležitějších oblastech je pro nás dostatečně silným důvodem pro podporu prodloužení nouzového stavu. Bohužel i kvůli chybám vlády, která není schopna své kroky logicky a smysluplně odůvodňovat, je u mnoha lidí nouzový stav spojován toliko s uzavřením hospod a zákazem zpěvu. Tak tomu ovšem není a platí to, co jsem uvedl výše o zajištění chodu státu nejen v kritické infrastruktuře, ale i nejvíce zatížených resortů zdravotnictví a sociálních věcí. Najít vyváženost mezi omezením ekonomiky a ohrožením života je velmi obtížné, ale já osobně v tom mám jasno.
Některé přestupky jsou za nouzového stavu trestány drakonicky, např. vězení za odcizení věci marginální hodnoty, ale například přestupků v dopravě, které mohou mít daleko závažnější důsledky, se zpřísnění postihu netýká. Můžete to vysvětlit?
Doporučil bych odlišovat spáchání trestného činu v době stavu nouze a přestupky související s porušováním nařízení. Vyšší trestní sazba za spáchání trestného činu v nouzovém stavu vychází z trestního práva a byla jeho součástí za minulého režimu i teď před a v době covidu. Zde se nic nezměnilo. Snad mi tady nechcete ještě obhajovat zloděje. Obhajoval byste zloděje, který po povodních zajede do zatopené oblasti a tam krade? Myslím, že ne.
Zcela něco jiného jsou vámi uváděné přestupky v dopravě. Nevidím logiku ani žádnou souvislost, proč zvyšovat sankce za tento druh přestupků. Možná ale narážíte na mediálně uváděné navyšování sankcí za porušování nařízení a zákazů podle krizového zákona. Tak zde mi dovolte informovat, že k žádnému navýšení sankcí nedošlo. Vím to na 100 procent, protože jsem byl zpravodajem toho tisku. V návrhu to sice bylo, ale po jednání výboru pro bezpečnost bylo toto vypuštěno. Je to další z mediálních lží, které mají za účel rozdělovat společnost.
Za nouzového stavu jsou nařízena některá opatření, nyní typicky nošení roušek na veřejnosti. Policie – státní i obecní – se však z ulic vytratila, a tak nejméně polovina chodců roušky hrdě nenosí. Jaká podle vašeho názoru má být úloha policie za nouzového stavu?
Policie se z ulic nevytratila, ona tam chybí už řadu měsíců, ne-li let. U Policie ČR chybí 3,5 tis. lidí a dalších cca 1,5 tis. jsou mimo službu v důsledku covidu. V současné době však musí plnit řadu nových úkolů a nikoho nezajímá, že lidi nejsou. To, že nyní policisté, ale nejen oni, platí to i třeba pro příslušníky Vězeňské služby, slouží v nouzovém stavu, znamená to, že jim jsou nařizovány služby navíc a pracují zadarmo, do tzv. 150 hodin. Jsem však přesvědčen, že plnění vládních nařízení by mělo vycházet z odpovědnosti každého občana, a ne ze strachu případné sankce za neplnění. Nejsme policejní stát a nechci, abychom je jím stali.
Novela krizového zákona, kterou schválila vláda, počítá s pokutami za porušování protikoronavirových nařízení vlády až 50 000 korun pro fyzické osoby a tři miliony korun pro právnické osoby. Podpoří ji KSČM?
Tak a tady to je příklad toho, že doba je tak hektická, že ani nestíháme sledovat, co je jen návrh a co už bylo či nebylo schváleno. Zde se odkazuji na předešlou odpověď a znovu opakuji, že k žádnému navýšení sankcí nedošlo. Bylo pouze schváleno narovnání možného postihu mezi fyzickými a právnickými osobami. Řeknu to zcela konkrétně. Pokud se někdo rozhodl nepodrobit se nařízení a otevřel třeba restauraci, mohla policie sankcionovat pouze servírku či hosty, ale už ne jejího majitele, který to nařídil. To přece nedává logiku. Jenže co chtít po lidech mimo politiku, když o tom lžou i sami poslanci, například SPD?